.

-Záhadne bytosti

   Lesný ludia

Pokud se jedná o strašlivé lesní muže, nedávno bylo oznámeno, že jeden utekl z vězení v Sumatře. Pozoruhodný byl svým ochlupením, které se mu prostíralo po celém těle. Časté případy tohoto druhu jsou známy od r. 1884 v Britské Kolumbii. Jsou spatřovány, jsou fotografovány, prodávány do cirkusů, jen tak tak, že je nedávají do televize. Zoologové tvrdošíjně opakují, že je zcela nemožné, aby stvoření velikosti gorily přežilo v našem přelidněném světě a je jisté, že zprávu o přítomnosti takovýchto bytostí v okolí Paříže bychom přijali také skepticky. Zdánlivě seriozní Američané však přitom potkávají takové obrovské a chlupaté humanoidy. Tak třeba 23. července 1963 v Oregonu mezi obcemi Satus Phass a Topoenish jely v l hodinu ráno 3 ženy autem, když přešel přes cestu čtyři metry vysoký humanoid s šedými vlasy. Tito svědkové nejsou jediní. Jeden pár z Portlandu, stále v Oregonu, chytal za městem ryby na řece Lewis a na břehu viděli čtyřmetrového humanoida. Měl na hlavě kápi jeho bohaté vlasy. V srpnu 1963 vyslal deník Oregon Journal svého reportéra, aby o tom udělal reportáž, a ten přivezl vynikající fotografie stop 40 cm dlouhých a 15 cm širokých. Váha stvoření, které stopy udělalo, by podle toho přesahovala dvě stě kilogramů. Mnohem spíše se podobaly obrovským lidským stopám než stopám nějakého zvířete. Jiné stopy byly vyfotografovány tentýž měsíc poblíž řeky Lewis, byly ještě větší a stvoření, které je zanechalo, dělalo dvoumetrové kroky a vážilo určitě tři sta padesát kilogramů. Můžeme mít nakrásně mysl otevřenou až po nejzazší mez důvěřivosti a přece je nám zatěžko uvěřit, že by mohla existovat v tak
obydlené zemi jako jsou Spojené státy jakási rezervace humanoidů tak velkých, kteří by zůstali neznámí. Nad lesy té oblasti neustále létají helikoptéry protipožární ochrany. Kdyby se tam procházely tlupy čtyřmetrových goril, byly by rychle prozrazeny. A to nemluvíme o tom, že v 19. století by cirkusoví králové jako Barnum necouvli před žádnou cestou, aby taková zvířata získali.

                                                 Mimozemské děti

Jednoho srpnového odpoledne roku 1887 u vesnice Banjos ve Španělsku dělali rolníci na poli, když viděli, jak z jeskyně vycházejí děti, chlapec a děvče, jejichž oblečení je z neznámé látky a jejich kůže je tak zelená jako listí na stromech. Byl by to krásný začátek pro sci-fi historku, ale událost se skutečně stala. Děti hovoří naprosto neznámým jazykem. Odborníci z Barcelony se marně snaží identifikovat ten jazyk a analyzovat jejich oděv. Ani pastor, odborník na cizí jazyky nemůže identifikovat jazyk, jakým děti hovoří.

Děti byly předány místnímu smírčímu soudci Ricardo da Galovi. Pokoušel se smýt zelenou barvu, ale nebyla to barva, bylo to skutečné zabarvení kůže. Bylo poznamenáno, že obličeje těch dětí měly určité negroidní rysy, ale oči byly spíše asijského typu ve tvaru mandlí. Pět dní jim dávali nejrozličnější potraviny, dětí je všechny bez výjimky odmítly. Nakonec jim přinesli čerstvě natrhané lusky, to si vzaly. Chlapec zemřel přílišným vyčerpáním. Zato děvče přežilo. Zelená barva její kůže pomalu mizela a pomalu přecházela v obvyklé zabarvení kůže bílé rasy. Trochu se naučila španělsky a pracovala jako služka v soudcově domě.

Když se jí ptali, její prohlášení záhadu ještě zkomplikovala. Popsala zemi, odkud přišla, zemi bez slunce, kde vládnul věčný soumrak. Tato země byla širokou řekou oddělena od země osvětlované sluncem. Přišel s velkým rámusem vítr, který obě děti unesl a položil v jeskyni. Dívka přežila pět let a potom zemřela.

Problém zůstal bez řešení. Koncem 19. století byla navrhována vysvětlení vycházející z dobové mytologie: dětí přišly z planety Marsu, o kterém se tehdy myslelo, že je obyvatelný a slabé sluneční světlo jim dalo tu zelenou pigmentaci. Dnes však víme, že Mars, právě tak jako Měsíc, je prakticky bez atmosféry, a že žádný život, lidský či jiný, tam není možný. Kromě toho si lze těžko představit vichřici či tajfun, který by vzniknul na Marsu a nějaké bytostí donesl na Zemi!
Existence modrých dětí je známá: jedná se o dost klasické onemocnění. Zdá se, že existují také zelené děti, jejich barva je způsobena jinou chorobou endokrinního původu a vzácnější než modrá nemoc. Bylo by uspokojující, kdybychom si mohli myslet, že někdo z neznámých důvodů či snad z pověry nechal děti ve sklepě. Potíž je v tom, že žádná stopa po zmizení nebyla v té době zjištěna v nemocnicích.

Je zbytečné zdůrazňovat modernější hypotézy, které kalkulují se čtvrtou dimensí či s existencí paralelních světů. To je dnešní mytologie, která možná neodpovídá pravdě víc než v 19. století tak rozšířená víra o obyvatelností Marsu.
Hypotéza podzemního světa není a priori absurdní, ale chybí pro ni úplné důkazy. Nic nás neopravňuje k domněnce, že ve velkých hloubkách existují obydlené jeskyně. Tato hypotéza se čas od času vytahuje na světlo, připadá mi však neplnohodnot