.

-Kategorie duchov

Jak hlásá definice zformulovaná ještě za časů Allana Kardeca, jsou duchové inteligentní bytosti vyplňující všechsvět hmotným světem. Jsou to stvoření vybavená silnou vůlí, jejímž vlivem utvářejí svoji osobnost, mají různý charakter a nacházejí se na různých úrovních morálního a intelektuálního vývoje.
Za účelem usnadnit vědecký výzkum byli duchové rozděleni na skupiny s charakteristickými rysy - zohledňovaly se charakterové vlastnosti či formy chování. Samozřejmě toto rozdělení je pouze fiktivní, poněvadž - stejně jako v případě lidí - není možné „zaškatulkování" každého jedince. Odzrcadlením tendence systematizovat bytosti tohoto typu je rovněž projev hierarchie „nadpřirozených" bytostí v každém náboženském systému. Z těchto čistě vědeckých je nepochybně nejpopulárnější rozdělení, které navrhl Allan Kardec. Na základě klasifikací vytvořených jinými badateli se zdá nejprůhlednější a souvislý, i když názvosloví jednotlivých kategorií je pro současné badatele poněkud archaické. Podle Kardeca je počet kategorií duchů obrovský a hranice, které mezi nimi existují, jsou plynulé. Všeobecně předpokládal, že existují tři základní řády duchů a mezi nimi můžeme vymezit několik tříd.
Do prvního řádu patří duchové, kteří již dosáhli dokonalosti - duchové čistí. V druhém řádu - prostředním - jsou bytosti, jejichž velkou touhou je směrování k dobru. Jsou zkušení, moudří a mají vědomosti, ale musí ještě projít mnoha zkouškami, aby postoupili do vyšší kategorie. Do nejnižšího - třetího řádu - jsou zařazeni nedokonalí jedinci, obvykle označováni jako nižší duchové. Jejich hlavními rysy je nedostatek vzdělání, sklon ke zlu, podléhání všem druhům vášní. Mezi nimi se nacházejí duchové opravdu zlí, velmi nebezpeční,ale rovněž takoví, jejichž nedokonalost se projevuje pouze v lehkomyslnosti, neodpovědných žertech, náklonnosti k rozsévání neklidu a podvádění.
Allan Kardec sestavil podrobnou charakteristiku jednotlivých kategorií duchů (od konce klasifikace):

Řád třetí : DUCHOVÉ NEDOKONALÍ

V případě této skupiny se hovoří o vládě hmoty nad duchem, sklonu ke zlu, nedostatku vzdělání, pýše, egoismu a všech vad vycházejících z těchto vlastností. Tito duchové intuitivně vnímají Boha, ale nerozumí Mu. Ne všichni jsou z povahy zlí. U některých se projevuje velká dávka lehkomyslnosti, nedostatek logiky v jednání a spíše lstivost než zlomyslnost. Jiní zase nečiní ani dobro, ani zlo - a právě to, že nepraktikují dobro, svědčí o jejich nízkosti. Jiní naopak: čerpají radost ze zla a radují se, když mají příležitost zlo činit. Mohou se řídit prohnaností nebo zlomyslností bez ohledu na to, jaký je stupeň jejich intelektuálního vývoje. Neholdují žádným vyšším idejím ani citům. Jejich vědomosti o záležitostech duchovního světa jsou velmi malé a informace, které mají, se jim pletou s vlastními představami získanými nejčastěji z hmotného života. Jejich charakter se projevuje v jejich slovech. Každý duch, který, když se manifestuje spontánně nebo během seance, vnáší do svých komunikátů ideje zla, může být zařazen do tohoto řádu. Podobně každá zlá myšlenka, kterou je z vnějšku člověk inspirován, pochází od duchů této kategorie. V tomto řádu máme do činění s duchy nebezpečnými pro lidi - stejně jako s těmi, kteří zásadně nečiní dobro, ale ne vždy je jejich konání škodlivé. Duchové zlí, zjevně či skrytě, vždy útočí na nejslabší místo lidského charakteru. Často to dělají bez zřetelného důvodu, výhradně v důsledku pociťované nenávisti k dobru.
Tito duchové vidí štěstí dobrých bytostí a žárlivost a závist jim způsobuje utrpení. Pamatují si a stále pociťují rozkolísanost z fyzického života, v jejich stavu jsou však více vymyšlené než skutečné. Tito duchové doopravdy trpí z důvodu poznaného zla, ale v důsledku hanebností spáchaných na jiných. Poněvadž je toto utrpení intenzivní a dlouhodobé, zdá se jim jako celá věčnost - což je rovněž součástí jejich trestu.

V řádu třetím je vyčleněno pět podřadných tříd bytostí.

Třída desátá - Duchové nečistí

Přiklánějí se ke zlu a ono je také jejich hlavním zaměstnanci Jako duchové působící na lidi, ať už prostřednictvím inspirace či v komunikátech na spiritistických seancích, poskytují zrádné rady, sejí neklid a vzájemnou nedůvěru. Snaží se nejrůzněji maskovat, aby oklamali. Spojují se s osobami s dostatečně slabým charakterem, aby je učinili vykonavateli své sugesce. Cílem je hlavně jejich psychické a fyzické zruinování. Radují se, opožďují vývoj těch, kteří prohrávají ve všech možných životních zkouškách.
Duchy této třídy lze poměrně snadno rozpoznat podle obsahu a formy jejich komunikátů. Jsou proniknuty triviálností a nedostatkem delikátnosti ve vyjadřování myšlenek - což je jak u duchů, tak u lidí vždy znamením jejich morální a intelektuální nízkosti. Tyto komunikáty odhalují neušlechtilost jejich sklonů. I když tito duchové někdy používají moudrá slova kvůli oklamání, nakonec prozradí svůj původ, poněvadž nedokáží hrát tuto frašku delší dobu. Některé národy z nich udělaly zlomyslné bohy; jiné je nazývají démony, zlými génii či duchy zla. Lidé povzbuzovaní takovými bytostmi vykazují sklon ke všem ničemnostem, které se pak zúročují nenávistí, chlípností, krutostí, pokrytectvím, chamtivostí, lakotou, prolhaností apod.

Třída devátá - Duchové lehkomyslní

Jsou to duchové nevzdělaní, ironicky nastavení, rádi podvádějí pro zábavu, nejsou si vědomi důsledků svých činů. Do všeho se pletou, na všechno mají odpověď, bez ohledu na pravdu. Baví se, poskytují nevelké radosti a nevelké starosti; vymýšlejí si rozmanité nadávky a klamy; pomocí žertů a podvodů uvádějí v blud jen pro zasmání. Jsou závislí na inteligentnějších duších, vůči nimž jsou v podřízeném postavení.
Při komunikaci s lidmi vtipkují a žertují, ale téměř vždy obecně. Využívají mánie a nedostatky některých osob, aby je ocejchovali jízlivým a sarkastickým způsobem. Spíše kvůli zábavě než ze zlomyslnosti si dávají podivná jména a vysmívají se naivitě těch, kteří jim věří.

Třída osmá - Duchové pseudoosvícení

Mají zdánlivě rozsáhlé vědomosti a marně věří, že vědí ještě více. Poněvadž mají jisté zkušenosti v některých odvětvích, svým komunikátům vtiskují vážný tón, což neopatrné badatele muže často zmýlit. Jejich dovednosti a vzdělání jsou nejčastěji pouze výslednicí předsudků a představ přinesených z jejich pozemského bytí. Je to míchanina několika pravd a absurdními omyly, kterými prosvítají domýšlivost, pýcha, žárlivost a umíněnost, jichž se duchové ještě nezbavili. Žádnou diskusi ohledně svých názorů nepřipouštějí.

Třída sedmá - Duchové neutrální

Nejsou dostatečně dobří, aby mohli konat dobro - ani dostatečně zlí, aby činili zlo. Přecházejí na jednu nebo druhou stranu a nevyčnívají nad lidským průměrem ať už z hlediska morálního či intelektuálního. Cítí se spojení s pozemskými záležitostmi a teskní po banálních potěšeních tohoto světa.

Třída šestá - Duchové zneklidňující a klepající

Zde se nejedná o duchy, kteří by se vyznačovali nějakými mimořádnými rysy. Tato třída byla vyčleněna z důvodu charakteristického chování některých bytostí během seancí a spontánních manifestací. Tito duchové mohou stejně tak dobře patřit do takové či oné třídy třetího řádu. Manifestují však svoji přítomnost nejčastěji pomocí primitivních fyzikálních efektů - takových jako různé hlasy, klepání, přemisťování a pohyby předmětů, menší optické jevy (např. vlnění vzduchu) apod. Tyto bytosti více než ostatní duchové vyjadřují své pouto k hmotě a zdá se, že jsou to právě oni (díky dovednosti působit na vzduch, vodu, oheň a pevná tělesa), kteří v mnoha případech vyvolávají četné přírodní jevy na zeměkouli. Všichni duchové dokáží vyvolat jevy tohoto typu, avšak duchové vyvinutější obvykle přikazují jejich provedení duchům této kategorie, neboť jsou lépe uzpůsobeni pro materiální záležitosti než intelektuální. Rovněž vyšší duchové používají služeb bytostí této třídy.

Řád druhý: DUCHOVÉ DOBŘÍ

Hlavními rysy těchto bytostí je vláda ducha nad hmotou a touha po dobru. Kvalita a schopnost konat dobro mají u těchto duchů souvislost se stupněm vývoje, jehož dosáhli. Jedni mají vědomosti, jiní moudrost a dobrotu. Ti nejrozvinutější se vyznačují zároveň vědomostmi i morálními vlastnostmi. Poněvadž se ještě zcela nezbavili své materiálnosti, zachovávají si jisté pozůstatky tělesného života, které jsou viditelné ať již v jejich mluvě či ve zvycích. Bez toho by byli dokonalými duchy. Chápou Boha a nekonečnost, užívají štěstí dobrých bytostí. Radují se z dobra, které činí, a když se jim podaří zabránit zlu. Spojující je láska je pro ně zdrojem ohromného štěstí, které nekalí žárlivost, výčitky svědomí či jakýkoliv jiný z nečestných pocitů trápících duchů třetího řádu. Avšak všichni musí projít zkouškami, aby dosáhli dokonalosti.
Inspirují lidi dobrými myšlenkami a vracejí je ze špatné cesty. Ochraňují ty, kteří si jejich ochranu zaslouží, a likvidují vliv duchů nedokonalých na jedince, pro které tento vliv není vhodný.
Lidé povzbuzovaní těmito duchy jsou srdeční, neznají nenávist, žárlivost či závist, konají dobro ne kvůli zisku, alo jen z lásky k dobru. Do tohoto řádu patří duchové, kterým se běžně říká dobří géniové, géniové opatrovníci, duchové dobra. V dávných dobách byli považováni za dobro konající bohy, anděly, archanděly či serafíny.
V druhém řádu se vyčleňují čtyři podřadné kategorie.

Třída pátá - Duchové přátelští

Jejich hlavním rysem je dobrota. Ochotně pomáhají a chrání lidi i když nedisponují rozsáhlými vědomostmi. Vývoj těchto bytostí proběhl spíše morálním směrem než intelektuálním.

Třída čtvrtá - Duchové vzdělaní

Typický je pro ně hlavně rozsah vědomostí. Zabývají se ani ne tak morálními jako spíše vědeckými záležitostmi a prokazují v tomto směru hodně schopností. Chápou vědu jedině z hlediska její užitečnosti bez vášně duchů nedokonalých.

Třída třetí - Duchové osvícení

Jejich charakter utvářejí nejvyšší morální ctnosti. Nelze říci, že by měli obrovské vědomosti, ale vyznačují se intelektuální schopností, která jim umožňuje správně hodnotit lidi a jevy.

Třída druhá - Duchové vyšší

Spojují své vědomosti s moudrostí a dobrotou. Jejich řeč vyjadřuje pouze srdečnost, vždy je důstojná a často velmi pěkná. Převaha těchto duchů nad jinými jim umožňuje předávat přiměřené poznatky ohledně záležitostí nehmotného světa -v mezích toho, co je člověku dovoleno vědět. Ochotně se dorozumívají s lidmi, kteří upřímně hledají pravdu a mají duši natolik uvolněnou od pozemských vazeb, že mohou tuto pravdu pochopit. Odvracejí se od osob, které vyhledávají kontakt pouze ze zvědavosti, a od těch, kteří se vlivem materie odklánějí od konání dobra. Pokud se výjimečně vtělují na zemi, přicházejí zde plnit nějaký úkol, v očích lidí jsou pak zosobněním dokonalosti, k jakému na této planetě směřujeme.

Řád první - DUCHOVÉ ČISTÍ

Tito duchové prošli všemi stupni hierarchie, zbavili se všech materiálních nedokonalostí. Poněvadž již dosáhli dokonalosti, která je umožněna každému stvoření, nemusejí již procházet zkouškami a utrpením. Nemusejí se vtělovat do žádných zničitelných těl, dosáhli již štěstí, které je lidským jazykem nepopsatelné, neboť je už netrápí potřeby materiálního života. Tento stav se dá připodobnit jakési monotónní nečinnosti. Tito duchové jsou neobvykle aktivními účastníky a spolupracovníky Boha, jehož příkazy plní a udržují harmonii ve všehomíru. Vládnou všem duchům, kteří jsou níže postaveni, zadávají jim úkoly a pomáhají jim ve zdokonalování. Jednou z činností duchů čistých je podporování lidí, kdy tito pociťují bolest; směrují je dobru a odčinění chyb, které člověka vzdalují od nejvyššího štěstí. Podobně jako v řádu druhém, zařazovali lidé tradičně duchy této kategorie k nebeským bytostem nejvyššího řádu.

Jak vyplývá z výše uvedeného schématu, k tomu, aby bylo možné postoupit v morální hierarchii, je zapotřebí být na odpovídajícím stupni intelektuálního a morálního vývoje. Vhodně k tomuto stupni se reinkarnují duchové ve světech, pro něž je charakteristická přibližná civilizační úroveň. Země není ani nejméně vyvinutá, ani nejlépe vyvinutá civilizace - spíše se nachází někde uprostřed. Podobně jako jiné světy se bude stále vyvíjet a v budoucnosti její obyvatelé dosáhnou úrovně, která se bude blížit úrovním civilizací vyšších světů.
Zdůraznění zasluhuje fakt, že se někdy projevují značné rozdíly mezi projevy materiální hierarchie na zemi a všeobecní duchovní. Zastávání vysoké pozice či vláda na zemi není vůbec rovnocenná vysoké pozici v hierarchii duchů. Často jsou moc a peníze jen projevy vážných nemocí, kterým jsou podrobováni duchové nedokonalí. Příkladem takové situace může být případ vysokého hodnostáře, který byl na zemi velmi uznávaný z titulu své funkce, zaznamenaný Allanem Kardecem. Moc, bohatství a projevovaná úcta mu stouply do hlavy natolik, že zapomněl na zásady bratrské lásky, skromnosti a pokory. Při manifestaci na jedné seanci tento duch popsal svou situaci v záhrobí a konstatoval, že tam potkal duchy svých pozemských podřízených - lidí tichých, svědomitých a pokorných, kteří se vyznačovali dobrými vlastnostmi, i když v daném vtělení se neprojevilo jejich vzdělání. Podle objektivních zásad byli dáváni hodnostáři, který ze své pozemské zkoušky nevyšel zrovna vítězně, jeho dřívější podřízení v záhrobí za vzor.
Podobným situacím se lze vyhnout pouze pomocí dodržování zákonů, o jejichž existenci a působení informují všichni vyšší duchové.

Przemyslaw Grzybowski - Velká kniha spiritismu