.

-Nevyvolávejte duchov !

Udržování kontaktů s nehmotnou sférou je zdánlivě atraktivní činnost, která fascinuje zvláště lidi hledající senzaci, silné dojmy a kteří si vůbec neuvědomují závažnost tohoto jevu. „Vyvolávání duchů" je pro ně skvělá společenská zábava. První nevinné experimenty se nejčastěji uskutečňují v kruhu kamarádů, na letních táborech, na prázdninách, na studentských kolejích nebo v rámci společenských setkání. Pikantnosti tomu dodává skutečnost, že medijní jevy mají stále chuť zakázaného ovoce, což účastníky o to více motivuje. Nevědí však, že vstupem do nehmotné sféry se ocitají v nebezpečí. Je dobře, když se taková „seance" nepodaří a končí pouze zklamáním. Ne vždycky však mají jeho organizátoři takové štěstí.
ObrazekNejmenším postižením je psychický šok, který může vyvolat i pohled na pracující médium či jakýkoliv medijní jev. Pohybující se předměty, dotyky neviditelných rukou, hlasy a zvuky mohou způsobit domáckému experimentátorovi silnou neurózu. Někdy ji také vyvolává pohled na přirozené médium, které, zneužívané bavícími se nižšími duchy, můžeme mít třesavku, začne křičet a mluvit jiným hlasem, nevhodně se chovat a v drastických případech dokonce napadnout přítomné nebo zmrzačit samo sebe. Příčinou takového jevu je skutečnost, že se manifestují bytosti, které mají podobné záliby a úmysly jako organizátoři setkání. Podle zásady „vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá" se k zábavě přidávají bytosti orientující se výhradně na legraci, které vidí mezi rozdováděnou společností dokonalé kumpány, využívají jejich naivity, podle nálady a medijních schopností účastníků tropí čertoviny - někdy velmi složité, po léta nepoužívané. Často tento druh zábavy doprovází alkohol, drogy a cigarety, které ještě oslabují organismus, a tak otevírají potencionálnímu nepříteli zadní vrátka.
Obrazek Ježto neznají metody medijní práce, zásady bezpečnosti a kontroly experimentů, hrají si bezstarostní vyhledávači dobrodružství s ohněm, jehož důsledky si ani nedovedou představit. Bohužel v mnoha případech přichází reflexe opožděně a s následky zábavy si s obtížemi musí poradit odborníci. To, co měla mělo být legračním rozptýlením, zanechává stopy na psychice na celý život. V případě podobných akcí jsou duchové-opatrovníci nejčastěji bezmocní, neboť nemohou zasahovat do vůle člověka. Pokud chce člověk něco udělat, udělá to, ale je-li natolik slabý, že to nedokáže ukončit dříve, než je pozdě, zábavu ukončí jev populárně označovaný jako posedlost.

První fáze posedlosti je exaltace, na níž nižší duch (nebo celá jejich skupina) začíná budovat mistrovskou síť svého podvodu. Může se to týkat celé skupiny lidí nebo častěji jen jedné osoby, která se vyznačuje slabou vůlí a nepevným charakterem, což duch dokáže bezchybně vycítit a využít podle situace. Počátkem je nadšení, se kterým nerozvážný experimentátor přijímá nezvyklejší a nezvyklejší pro něho jevy. Je přesvědčen o přítomnosti někoho silného, obdařeného nezvyklou, možná zázračnou mocí, mimoděk ho povzbuzuje k vyvolávání dalších divů.Obrazek I když zábava začala nevinnými otázkami typu: „Je tady duch?" nebo „Udělám maturitu?" - vyvíjí se směrem k rafinovanějším zážitkům. Milé polechtané ve své ješitnosti se domácká média sou středújí a stále více zabředávají do nehmotné sféry, poněvadž chtějí kamarádům imponovat svými medijními schopnostmi, což samozřejmě nachází pozitivní ohlas u „spolupracovníků" ze záhrobí.

Postupně jsou fascinování tím, co se děje, duch to přiživuje tím, že inspiruje účastníky myšlenkou, že jsou právě oni těmi fantastickými médii, která mohou vyvolat doslova všechno, co chtějí. Neviditelný nepřítel, aby udělal dobrý dojem, uvede několik nepodstatných, ale pravdivých faktů, což přesvědčí účastníky setkání o jeho věrohodnosti. Nejčastěji se prezentuje pod nějakým jménem, které dělá dobrý dojem, čemuž obvykle všichni nekriticky věří. Potom ve světle budoucnosti dává najevo, že pokud budou experimenty pokračovat, přinese to jejich účastníkům materiální výhody a moudrost. Hlavním průvodcem skupiny bude samozřejmě onen „skvělý duch", který „odhalil" dřímající schopnosti přítomných a od této chvíle je bude učit, jak je vhodně využít. Lehkomyslní amatéři a někdy i již domýšlivá, zkušená média se chytnou na podobnou návnadu, na což už čekají jejich „přátelé" ze záhrobí.
Spolu s nárůstem důvěry k nižšímu duchovi, který kontroluje situaci, se lidé, jež ho poslouchají, sjednocují s jeho duchovním tělem, což jim způsobuje prvotní potíže fyzické bovahy. Objevují se bolesti hlavy a žaludku, zvracení, výpadky paměti, neopodstatněné stavy strachu, sny s nezvyklými tématy, které - jsou - i když je „přítel duch" vysvětluje jako feakci na nárůst moci - ve skutečnosti známkou organického odmítání vlivu zamořené materie nižší bytosti. Dochází k projevům stálého vměšování do psychické sféry oběti. Posedlý člověk začíná nepřetržitě slyšet svého „přítele", mnohdy dokonale imitujícího hlasy osob, které jsou oběti drahé. Objevuje se také chuť co nejčastěji experimentovat, hmatatelný pocit „partnera" ze záhrobí a chuť s ním udržovat stálý kontakt.
Poslední fází je již celkové - psychické i fyzické - ovládnutí oběti. Nižší duch ji nutí vykonávat různé příkazy. Dochází ke kompromitujícím scénám, kdy je posedlý zbaven veškeré kritičnosti a je závislý na choutkách ducha. V nejméně vhodném okamžiku začíná vykládat neuvěřitelné historky, nadává, uráží osoby, které potkává, dělá nejpodivnější činnosti (např. může se svléknout na veřejném místě - jak uvádí jeden badatel zabývající se posedlostí), při každé příležitosti manifestuje agresi vůči okolí. Jsou-li jeho medijní schopnosti opravdu dobře vyvinuté,může hovořit různými jazyky, vykazovat telepatické dovednosti, ovlivňovat materiální předměty a dokonce provádět částečnou transfiguraci vlastní postavy. V krajních případech dochází k sebezmrzačení a pokusům o sebevraždu. Když už je oběť úplně zdegenerovaná, mnohdy umístěná na oddělení psychiatrie nebo blízka smrti, „přítel" ji náhle opouští a hledá si jiné, o nic méně přátelské prostředí.
K stavu pomatení dochází pouze v případě, kdy oběť vytvoří nižšímu duchovi vhodné podmínky. Může to být určitý morální postoj a životní styl - nejen snaha se bavit na spiritistické seanci. Pomatení může být také lekce nebo trest i za hrátky s nehmotnou sférou. V takových případech je jev plně kontrolován skutečným opatrovníkem oběti, který, protože je nadřazen nižšímu duchovi, jakmile postřehne u svého chráněnce snahy polepšit se, přerušuje drama a inspiruje zamyšlení nad tím, co se stalo. V každodenním životě je každý ohrožen různými choutkami bytostí třetího řádu. Odehnat je mohou pouze získané sympatie vyšších duchů, což bude spojeno s jejich stálou ochranu. Zlo se s dobrem nikdy neshodne, proto toho, kdo činí dobro, si budou nižší duchové ošklivit a nebude-li jejich přítomnost mít charakter nějaké zkoušky, budou nejpravděpodobněji držet zdaleka. Osoby, pro které jsou seance jediným způsobem zábavy, budou muset zrevidovat své „chutě" a ponechat experimenty vědcům, kteří si jsou vědomi okolností a eventuálních následků své práce. Milovníkům senzací tedy zbývá jen literatura - tvůrčí zábava, bezpečná a určitě ne škodlivá. Ze záhrobí nehrozí člověku absolutně nic, pokud na sebe vlastní bezstarostností nepřitáhne pozornost zlých sil. Spíše než duchů bychom se měli bát lidí, protože ti nám i proti naši vůli mohou ublížit.
S pomateností se pojí zpopularizovaná knižně i filmově problematika exorcistů. Rafinovaní duchové třetího řádu s určitými vědomostmi, leč prolezlí zlem, se nejčastěji skvěle baví, když jsou považováni za ďábly. Aby na přítomné udělali ještě větší dojem, reagují na konání exorcisty tak, že vedou posedlého k rafinovaným pózám a gestům, které pouze prodlužují jeho trápení. Svěcená voda nebo znamení kříže (jak to dělají „profesionální" exorcisté) působí pouze v případě, že je nemocný duch přesvědčen, že je démonem a právě těchto věcí by se měl vystříhat. Musí se však jednat o bytost primitivní, prosáknutou pozemskými předsudky, nemající elementární vědomosti ohledně závislosti mezi hmotou a duchovní sférami. Mnohdy křičící a teatrálně gestikulující exorcista je sám posedlý, ovládán jedním ze svých dávných „klientů", a potom je jeho působení jenom žalostným představením. Podobně je to se zaklínadly a používání různých „magických" praktik. Lidová magie a doprovodné zvyky jsou nejčastěji založeny na pověrčivosti, lidské nevědomosti a naivitě.
Na duchy třetího řádu může působit pouze morální autorita. Pokud exorcista nebo médium, kteří rozmlouvají s nižším duchem, nebudou takovou autoritou nebo nezískají ke spolupráci vyšší duchy, nebudou mít jejich konání žádný účinek. V případě klasických exorcismů jediným impulsem, který má pozitivní účinek, je mysl naplněná láskou a soucitem, která přivádí vyšší duchy, jež umí odpovídajícím způsobem zapůsobit. Média, která rozmlouvají s duchy, vyvolávajícími posedlost, se nejprve snaží prozkoumat jejich situaci a ve spoupráci s vyššími duchy pomoci nejen posedlému, ale i rovněž jeho neviditelnému nepříteli, který navzdory tomu, že je agresivní, zůstává navždy pouze z nějakého důvodu trpící bytostí, která si také zaslouží lásku a pomoc. Taková atmosféra boje s duchy vyvolávajícími posedlost má za následek, že následná rozmluva přináší úlevu oběti, nepříteli a experimentátoři se z toho mohou naučit něco nového o vztazích mezi světy lidí a duchy. Smysl rozhovorů s nižšími bytostmi komentuje jeden z duchů citovaných Allanem Kardecem: „Každý trpící a smutný duch vám vypoví o svém úpadku, o šílenství, kterého ho postihlo. Ukáže vám naději, bitvy a krutost, výčitky svědomí a bolest. Všechno vám to vypoví, zobrazí Boha správně rozzlobeného, který trestá hříšníka s celou svou krutostí. Když ho budete poslouchat, pocítíte lítost a strach. Líto vám bude ducha a strach budete mít o sebe samého. A pokud vyslechnete jeho stížnosti, uvidíte, že Bůh ho nikdy neopouští, čeká na kajícího hříšníka a natahuje k němu ruce, pokud se ten napraví. Nakonec spatříte pozitivní vývoj viníka, k němuž jste měli to štěstí se přičinit, s radostí a láskou chirurga pozorujícího hojící se rány, které denně ošetřuje.
Zkušenost učí, že se duchové z psychického hlediska neliší od lidí. Můžeme mezi nimi potkat osoby vyrovnané, které se seriózně chovají k badatelům, ale také nezodpovědné mudrlanty, kteří kvůli uspokojení vlastních ambicí budou vykládat cokoliv včetně nesmyslů. Zprávy od nižších duchů, kteří nemusí být z principu zlomyslní, se vyznačují nesouvislostí myšlenek, nedostatkem znalostí, běžnými formulacemi a hlubokým materialismem. Média, která jim poskytují svá těla, mohou mít nepěkné zážitky (např. bolesti, třesavku, onemocnění různého druhu) a úbytek energie, jejíž regenerace trvá někdy velmi dlouho. Provádění takových experimentů vyžaduje, kromě medijní orientace, rozsáhlé vědomosti z oblasti medicíny, fyziky, chemie a fyziologie, což zajišťuje účastníkům bezpečnost a snižuje možnost vzniku nepředvídatelných jevů. Vyskytují se i nerozvážná média, která podle příležitosti experimentují sama se sebou a poněvadž mají důvěru k pozorovatelům, snaží se maximálně využít své možnosti a zjistit jejich hranice. Někdy umožňují přístup nižším duchům a jelikož se nedokáží sjednotit s jejich duchovními těly nebo zajistit výhodná pravidla spolupráce, vystavují sebe i jiné nebezpečí energetických poruch, falešných zpráv, přehnaných reakcí organismu apod.
Vrcholem neodpovědnosti a nerozvážnosti je individuální experimentování. V prvních letech existence spiritismu populární příručky „vyvolávání duchů" přímo doporučovaly cvičení doma. Zkušenosti však ukázaly, že takové jednání zbavuje experimentátora veškeré kontroly a zabezpečení a ve skutečnosti je první krokem k posedlosti. Podobným jevem, typickým pro skupiny, které si jen málo uvědomovaly závažnost experimentu, je doporučování duchům vykonávat různé činnosti, nejčastěji podle vzorů z vědecké literatury, čehož cílem bylo dosáhnout co nejlepších výsledků. Vede to rovněž k poruchám a k vycouvání ze spolupráce vyšších duchů, kteří nevidí žádný smysl v opakování něčeho, co již bylo dávno podrobně prozkoumáno a popsáno, a tak prostě odejdou a jejich místa zaujmou nižší bytosti, temperamentem odpovídající badatelům. Navazování kontaktů s duchy je mimořádně komplikovanou oblastí vědy, která, i když je dostupná každému, není pro každého určena. Badatel musí mít vhodnou motivaci, charakter a především vědomosti, a pokud některý z těchto elementů nespolupracuje s ostatními, končí ingerence v nehmotné sféře nejčastěji tragicky.
 V případě jasnovidců a věštkyň používajících karty, skleněné koule či jiné rekvizity se kontakt s nehmotnou sférou a čerpání odtamtud informací uskutečňuje na podkladě komunikace s nižšími duchy, kteří rádi podporují takové jedince; oceňují se v jejich pojetí a zároveň nevědí, že porušují přírodní zákon. Kdyby bylo člověku dáno znát budoucnost, nemusel by se uchylovat k tak primitivním způsobům, nýbrž by plně využíval možnosti svého vlastního duchovního těla. Proto věštkyně, která je přirozeným médiem, vstupuje do kontaktu s nižším duchem nebo osobně „kontroluje" energii emitovanou duchovním tělem klienta, ze kterého vyzařují ideje jeho plánu vtělení. Dostávají se k ní také fragmenty rozhovorů vedených opatrovnickými duchy zájemce nebo bytosti za takové se vydávající, což v případě, že médium nedokáže kontrolovat totožnost svých „spolupracovníků", končí neštěstím. Vyšší duchové jsou rozhodně proti těmto praktikám, odvolávají se nejen na zákon přírody, když se jedná o klienta, ale varují zdegenerovaná média před odpovědností za vlastní činy v nehmotné sféře. Čím více si je věštkyně vědoma svého kontaktu s nehmotnou sférou, tím větší na ní leží odpovědnost a důslednější bude trest za její jednání. V centrech spiritistických výzkumů vyšší duchové, kteří se manifestují na seancích věnovaných léčení nemocných, podávají informace ohledně budoucnosti - podobně jako informace z předchozích vtělení - jen ve výjimečných případech (např. při hrozbě sebevraždy). Někdy také dochází k individuálním spontánním manifestacím, když se mu duchové-opatrovníci, nemajíce jinou možnost ovlivnit svého chráněnce, otevřeně manifestují podle výše uvedených pravidel.
 Podobný vztah mají vyšší duchové k astrologii, amuletům, zaklínadlům, magickým formulím a dalším podobným jevům. U této problematiky zdůrazňují logickou závislost, v rámci které hmota nemůže mít vliv na duchovní sféru, a tedy na přesvědčení, pocity, touhy, plány apod. Fyzická těla mají pouze fyzický vliv, a pokud někdo tvrdí, že jeho osud se mění podle postavení planet, nošeného přívěšku nebo pásku s nápisem, pak podléhá sugesci nebo autosugesci, což vede k seberealizaci takových „předpovědí". Vzhledem k tomu pak nepřekvapuje fakt, že k tomuto typu jevů jsou nejnáchylnější zvláště osoby nevzdělané nebo lehkomyslné, a právě ony se nejčastěji stávají obětmi „odborníků" na budoucnost. Nižší duchové jsou velmi často nakloněni těm ostatním, někdy ovlivňují potenciální oběti otevřeně, aby měly pocit důležitosti získaných informací a staly sami pro sebe pastí. Samozřejmě všechno se to pojí s vytahováním peněz. Zvláště ve francouzských, anglických a amerických časopisech se podvodníci vydávají za spiritisty nebo se odvolávají na domnělé spojení se spiritistickými organizacemi, aby si zvedli prestiž v očích potenciálních klientů. Jedná se o zjevný podvod, poněvadž činnost spiritistických organizací nikdy neprobíhá na podobných zásadách a také nikdy (i kdyby se týkala čehokoli) není nastavena na dosažení materiálního zisku. S touto vědou nikdy nejde ruku v ruce faleš a lukrativní předsevzetí vycházející z neštěstí či nevzdělanosti kohokoliv. Vzhledem k výše uvedenému se skutečným problémem stává vytvoření odpovídajícího vztahu k naznačeným problémům mezi dětmi. Rodiče, vychovatelé a pedagogové nejčastěji berou na lehkou váhu tuto oblast vědy a nechávají ji ve sféře předsudků. Dítě má mnohdy přístup k brakovým časopisům či literatuře, kde nezodpovědní autoři propagují možnost snadného kontaktu se záhrobím s tím, že nejčastěji uvádějí popisy primitivních metod a povzbuzují dokonce k vlastním pokusům. Obzvláště aktivní jsou na tomto poli někteří psychotronici, organizátoři různých kursů a esoterických akci, vydavatelé časopisů a knih, kteří nemají experimentální zkušenosti, rozšiřují většinou přeložené materiály, které jsou ve Spojených státech a západní Evropě považovány za brakovou literaturu, ale v Polsku jsou brány jako směrodatné prameny. Vydavatelé, kteří si nejsou vědomi charakteru většiny odběratelů svého zboží, jsou v důsledku toho příčinou mnoha neštěstí.
 Dítě by nemělo číst, poslouchat, prohlížet si materiály o medijních experimentech, a především by se jich nemělo účastnit. Zvláště během školních výletů, letních táborů vychovatelé někdy vybízejí k „vyvolávání duchů" a těší se, že děti budou později vystrašené ležet pod dekami a nebudou zlobit. Problematika týkající se nehmotné sféry je tématem výlučně pro dospělé, a i mezi nimi jen pro osoby rozvážné a vzdělané.

Przemyslaw Grzybowski - Velká kniha spiritismu