.

-Lietajúcí stroj z mayské pyramidy

Řada výjevů zobrazených na uměleckých dílech starých civilizací vzdoruje
snaze vědců o vysvětlení.


Zatímco oficiální archeologie je proto obvykle zařadí do všeobjímající přihrádky náboženských motivů, lovci záhad v nich stejně snadno spatřují památku na návštěvu mimozemských astronautů. Mezi nejznámější artefakty tohoto druhu patří kamenná deska z mayské pyramidy v mexickém Palenque.

Mayská civilizace se objevila ve střední Americe již koncem druhého tisíciletí před počátkem našeho letopočtu. Patří nejen k nejzajímavějším, ale také k nejzáhadnějším kulturám starého světa.

Mayové stavěli honosné chrámy a pyramidy, pěstovali matematiku (patrně jako první na světě zavedli nulu) a astronomii, měli podivný složitý kalendářní systém odkazující do velmi vzdálené minulosti. Jejich jazyk není podobný žádnému jinému na této planetě. Některé jejich báje a mýty lze při troše snahy interpretovat jako vzpomínky na kosmické návštěvy, jiné jako památníky zániku Atlantidy. Nemělo by proto překvapit, že hledači mimozemšťanů v čele s Erichem von Dänikenem staré Maye přímo zbožňují. Oficiální archeologové je za to stejně upřímně nenávidí.

Zelený muž v tajné komoře

Palenque leží na samém jihu Mexika v provincii Chiapaz, hluboko ve vnitrozemské džungli. Dávné mayské náboženské středisko bylo opuštěné a v troskách už při příchodu Španělů, což jim ovšem nijak nevadilo zničit alespoň to, co zůstalo. Podobně se zachovali i jinde, a tak se z obdivuhodné kultury zachovaly pouze zříceniny chrámů a stupňovitých pyramid - a velké množství záhad. Zájem vědců o staré Maye přišel až v 19. století. Lokalitu Palenque zpopularizoval roku 1841 americký cestovatel a spisovatel John Lloyd Stephens. Od té doby zde odborníci odkryli několik stupňovitých svatyní, z nichž nejhonosnější je objekt zvaný Chrám nápisů. Svůj název dostala díky největšímu známému souboru hieroglyfických textů, týkajících se lidí i bohů, z nichž zdaleka ne všechny se podařilo rozluštit. Stavba, z níž zůstalo torzo čnící do výšky 25 metrů, má podobu pyramidy s obdélníkovým půdorysem, tvořené jedenácti stupni. Na vrcholové plošině je chrámek, který kdysi možná sloužil k astronomickým pozorováním. Jeho střecha nese zbytky zvláštní mřížovité konstrukce, která byla více než deset metrů vysoká. Podobné se nacházejí i na dalších mayských stavbách a jejich smysl je neznámý. Roku 1949 si mexický archeolog dr. Alberto-Ruiz Lhuiller všiml, že jeden z kvádrů vrcholové plošiny je vlastně tajným vstupem do nitra pyramidy. Po jeho odstranění a uvolnění závalů v chodbě pod ním se vědci ocitli před trojúhelníkovými dveřmi. Za nimi byl sarkofág krytý několikatunovým kamenným víkem a pod ním zbytky lidského těla, pokrytého zeleným nefritem. Ten tvořil i unikátní posmrtnou masku na jeho obličeji. Díky ní na nás zelená tvář mrtvého muže přísně hledí ipřes propast dlouhé řady staletí.

Jezdec z víka rakve

Z nápisů na stěnách se archeologové dozvěděli, že člověk v rakvi byl za svého života mocným knězem a vládcem jménem Pacal, který zemřel roku 683 našeho letopočtu ve věku 80 let. A zde začínají záhady Chrámu nápisů: podle antropologů nebyl majitel kostry v době úmrtí starší než 40 let.

Největší záhadu však představuje několikatunové víko rakve. Je na ní jemně vypracovaný reliéf znázorňující lidskou postavu obklopenou objekty, které si vykládá každý jinak. Dokonce ani profesionální archeologové nejsou jednotní. Zatímco podle jedněch ten člověk leží na obětním oltáři, podle jiných jde o boha kukuřice. Další (celkem logicky) tvrdí, že je to sám Pacal zobrazený při své posmrtné cestě na věčnost. Třetí domněnka vypadá nejvěrohodněji, přesto možná nevysvětluje všechno.

Při bližším pohledu na reliéf totiž zjistíme, že nefritový vládce se do své posmrtné existence ubírá v něčem, co ze všeho nejvíc připomíná kokpit nějakého stroje, snad letadla, rakety či miniponorky. Také další detaily jsou podivné. Přední část "kokpitu" vyplňují složité ornamenty ne nepodobné přístrojům palubní desky jakéhosi dopravního prostředku. Muž v ruce svírá cosi jako páku a nohou se opírá o pedál. Jeho poloha a výraz tváře přitom ze všeho nejvíc připomínají jezdce na silném motocyklu. Snad žádný teenager při pohledu na výjev nezapochybuje o tom, že tady jede rocker na své nablýskané yamaze.

Raketou na onen svět

Na reliéfu jsou i další podezřelé věci. Postava upřeně hledí do plochy, kterou má těsně před obličejem a kde by mohla něco vidět jen pomocí obrazovky či periskopu. Příď stroje více než nápadně připomíná ústí turbínového nebo náporového motoru moderních nadzvukových letounů, zatímco na zádi je znázorněno cosi velmi podobného tryskám. Zvláštní jsou i řetízky skládající se vždy z trojice kuliček a rozptýlené v přední části výjevu. Mimoděk se vnucuje podezření, že znázorňují prostředí, v němž se objekt pohybuje, snad vzduch či vodu. Vždyť právě vzduch se skládá ze tří hlavních složek. Dusíku, kyslíku a oxidu uhličitého. Zatímco molekula vody ze tří atomů. Dvou atomů vodíku a jednoho atomu kyslíku. To už jsme se však ocitli na poli fantazie příliš daleko. Pravdu budou mít skeptikové, kteří v této chvíli jistě řeknou, že polonahý Pacal v typickém mayském úboru jen těžko mohl spatřit (tím méně pak řídit) takový stroj. Je ale tak docela nemožné, že vzpomínka na jakési létající lodě z dávných legend se promítla do mayských představ o cestě na onen svět? Vždyť co už by mělo dopravovat vyvoleného nebožtíka na nebesa, když ne báječný létající koráb mytických bohů! Přesvědčivá odpověď na tyto vzrušující otázky se asi navždy ztratila. Okolo roku 900 Mayové z neznámých důvodů opustili svá města v nížinách a zbytky jejich civilizace později ovládli krvelační Toltékové. Po příchodu Evropanů zkázu jejich odkazu definitivně dokončili křesťanští fanatikové.

Zdroj:http://www.kpufo.cz/