.

-Almas(divý muž)

Obrovský objev českého antropologa Dr.Emanuela Vlčka který učinil v roce 1958 v knihovně kláštera Gandanu v Mongolsku. V knize Nádherně zdobená kniha o původu léčiv nalezl Dr.Vlček ve zvířeně Tibetu vyobrazení divokého člověka mezi skupinou medvědů a skupinou opic. Vedle obrázku je jeho jméno v tibetštině, čínštině a mongolštině.

První písemná zpráva o almasovi pochází z roku 1430 od Hanse Schitlbergra. Tento bavorský šlechtic se dostal do tureckého zajetí, odkud byl prodán Tatarům a nakonec skončil jako sluha v družině mongolského prince Egidiho. Ve svém deníku, který je dnes uložen v oddělení rukopisů Městské knihovny v Mnichově, píše o neprozkoumaném kraji , nacházejícím se severně za pohořím Arbus.
"…zdejší domorodci tvrdí, že v těchto pustinách nemůže nikdo přežít, neboť tam žije spousta hadů a divokých zvířat. V horách žijí divocí lidé, kteří ale nemají nic společného s normálním člověkem. Jsou porostlí srstí, pouze obličej a dlaně mají holé. Pobíhají v horách jako zvířata, jedí lupeny rostlin, trávu a vše, co najdou. Náčelník obyvatel tohoto území daroval princi Egidimu jako dar párek těchto divých lidí, který byl v horách chycen společně s třemi podivnými koňmi velikosti osla a dalšími zvířaty, které se v Německu nevyskytují a proto pro ně nemám pojmenování."

Na tomto svědectví je velmi důležitý fakt že bavorský šlechtic viděl tyto tvory na vlastní oči a i když neuvádí jejich název, vzhled jasně ukazuje na almase. Popis podivných koňů přesně odpovídá podobě koně Pržewalského, což článku dává punc objektivity.
Almas býval v Mongolsku velmi početný, ještě v letech 1800 až 1870 obýval almas celé Mongolsko, hlavně však jižní oblast od Altaje přes Gobi až daleko na východ. Jeho výskyt se dramaticky snížil hlavně v letech 1870 až 1930. Postupné osídlování do té doby liduprázdné krajiny jej zahnalo daleko na západ do vysokých oblastí Altaje v chovdském ajmaku.

Tyto informace jsem se dočetl ve vynikající knize Ivana Mackerleho "Mongolské záhady" kterou Vám tímto velice doporučuji.


V roce 1992 a 1994 jsem prováděl průzkum mezi mongolskými studenty a zjišťoval jejich názory na existenci almase v Mongolsku. Mluvil jsem i s obchodníky kteří v naší zemi podnikají a vše si pečlivě zapisoval. Je zajímavé že studenti na existenci věřili na 50% naopak pracující nevěřili takřka vůbec a almu považovali za výmysl na úrovni Čingischánova pokladu.

Při mém zájmu o dané téma jsem poznal studenta Ragču Serdžina z Ulambátoru který se o toto téma také velice zajímal a svojí velice slušnou češtinou mě vyprávěl důvod svého zájmu a proč v existenci almy tak skálopevně věří. Ragčův příběh mě po letech zopakovala jeho manželka Ojuna ve stejné verzi, pouze uvedla navíc místo setkání které mě zanesla do mapy kraje. Zároveň mě řekla že v Mongolsku když někdo vypráví takový příběh jest považován za blázna. A lidé si z něj dělají legraci. Příběh vyprávěl dědeček Rakčovi a to pouze jednou náhodou, když se jim zranil pes který hlídá jejich stáda.

Stal se kolem roku 1960. Dědeček pásl stáda v podhůří titleaje kde vystavěl jurtu a zrovna se věnoval pití čaje, když jeho pes začal podivně štěkat. Vyběhl ven z jurty a musel vyběhnou mírný kopeček aby viděl do krajiny. Pár metrů před ním se uskutečnil nezvyklý zápas. Pes zaútočil a pobíhal kolem dospělého almy který stál a viditelně vyčkával vhodného okamžiku. V následných momentech skočil na psa zvedl jej do výše dal si jeho tělo pod paží, druhou rukou chytil za hlavu zlomil mu vaz a utrhl hlavu kterou odhodil. Pak se zbytkem psa zmizel neznámo kam. Děda byl tak vyděšen strachem že absolutně zapomněl na svoji zbraň v jurtě a dlouho mu trvalo než se vzpamatoval ze šoku který situace vyvolala. Cítil obrovský strach a bál se na místě setrvat ačkoliv byl podvečer. Hlavu nešťastného psa zakopal a okamžitě opustil se stády místo setkání. O příběhu pomlčel a vyprávěl jej až Rakčovi po mnoha letech od setkání s almou. Ještě dodal že ten tvor musel mít strašnou sílu když dokázal psovi utrhnout jedním trhnutím hlavu a zmizet s jeho tělem jako by nic nenesl. Tvor měl prý velice robusní srstí porostlé tělo .

Jedno z nedávných pozorování je z roku 1992. 12 června 1992 v 4:00 ráno, se Julian F. Attwood a dva další lidé utábořili v zcela izolovaném místě na vzdáleném ledovci v Mongolsku. O pár hodin později objevili na sněhu stopy směřující k jejich stanu a zpět. Při srovnání prý fotografie ukázaly blízkou podobnost s těmi, které vyfotografoval Erik Shipton během expedice v Himalaji roku 1951. V roce 1972 se ruský doktor údajně setkal s celou almasí rodinou. V roce 1985 nahlasil pozorovaní neznamých humanoidů ruský vědec Maja Bykov.

V 90tých letech jsem měl možnost uspořádat diskusi mezi mongolskými vysokoškolskými studenty. Při mém dotazu zda věří v existenci almy, 70 procent dotázaných odpovědělo, že se jedná o mýtus z dávných časů a v jeho existenci nevěřilo. 10% odpovídalo, že v opuštěných krajích by byl jeho výskyt možný. 20% zúčasněných studentů jej považovalo za existující reálný druh primitivního člověka!!! Tak pro mě vysoké procentuální vyjádření vyjádření existence mě donutilo udělat bližší test 20% lidí jež v jeho existenci věří.

Zapsal jsem si místa jejich trvalého bydliště. Po vyhodnocení jsem zjistil, že 90% studentů kteří věřili v existenci tvora nežijí v mongolském hlavním městě. Bohužel provést stejný test u odpůrců jsem již nemohl. Dnes mě to mrzí.
Ale musím uvést, že zájem mongolů o dané téma není valný. A zprávy o almovi, jak mi sdělil Ragča, berou spíš jako humor.