.

-Bigfoot

Americká obdoba himálájského yettiho dostala podle stop, které kdysi Wallace vytvořil s pomocí dřevěné makety, přezdívku Bigfoot. Etnologové oprášili starou indiánskou legendu o tvorovi, před nímž měli původní obyvatelé posvátnou úctu a jemuž říkali Sasquatch. Prakticky okamžitě se začala množit svědectví lidí, kteří sněžného muže spatřili na vlastní oči. Existenci tvora prý podle listu The New York Times potvrdili minimálně tři vědci.

Z mýtu těží hlavně podnikatelé, kteří na postavu zarostlého obra lákají turisty z celého světa. Další si prostě přivlastnili jméno, například nakladatelství Sasquatch, nebo basketbalový klub Seattle Supersonics, který po něm pojmenoval svého maskota.

Prohlášení rodiny Wallaceových nicméně neotřáslo vírou skalních zastánců sněžného muže. A těch je na severozápadě hodně, poznamenává The New York Times. "Na severozápadě chodí nejméně lidí v celé zemi pravidelně do kostela. Ale zapochybujte před nimi o tom, že existuje Bigfoot, a budou se všichni dovolávat svědectví nebes," píše uštěpačně newyorský list.

"Znamená to jen tolik, že zemřel Ray Wallace, ale ne Bigfoot," konstatoval zoolog Wolf Fahrenbach z Portlandu, který v minulosti pracoval v ústavu pro výzkum primátů.

Wallace celou věc zinscenoval v kempu v Humbolt County v Kalifornii. V roce 1958 tam tábořil s přítelem, s jehož pomocí potom ve sněhu vytvořil dřevěnou maketou stopy sněžného muže. Fahrenbach později na základě údajů ze stop odvodil, že Bigfoot váží až 900 kilogramů.

Nyní několik podrobností o tomto fenomenu.
Bigfoot, neboli v překladu Velká stopa je severoamerickým typem sněžného muže. Pod jménem Sasguatch je už velmi dlouho součástí indiánských legend a mýtů. Narozdíl od himalájského Yettiho se vyskytuje v horách a lesích sousedícím s hustě zabydlenými oblastmi, a tak počet svědků, kteří Velkou stopu zahlédli, několikaset násobně převyšuje počet takových případů v Asii. V oblastech výskytu Velké stopy dokonce vycházejí pravidelné časopisy, jako je například Bigfoot news (Zpravodaj o Velké stopě), které se zabývají pouze shromažďováním těchto příběhů a ostatních důkazů, což jsou především fotografie a odlitky stop.

Jeden typický případ setkání se stal v národním parku Mount Hood National Forest v severním Oregonu. Tři dřevorubci Fermin Osborne, J.C.Rourke a Jack Cochran zde káceli stromy... Jednoho červencového rána pracoval Cochran s jeřábem, když si všiml, že ho pozoruje nějaká lidská postava. Vystoupil z kabiny, aby si, ji mohl lépe prohlédnout a zjistit, že dotyčná postava je mohutně stavěná, porostlá tmavou srstí a pohybuje se vzpřímeně. Fermin Osborne se o události vyjádřil takto : " V tu chvíli jsem toho tvora neviděl, protože rychle zmizel do lesa. Příštího dne jsme se s Rourkem rozhodli, že si uděláme pracovní pauzu. Zašli jsme do lesa a ten obrovský se najednou vynořil z prostoru přímo před námi, asi 10 metrů od nás. Byl celý porostlý tmavou srstí, i na hlavě a na tváři, a byl opravdu mohutný. Rourke se za ním pustil, ale nemohl ho dohnat. Už jsem viděl spoustu medvědů, ale tohle určitě nebyl grizzly. Vypadal spíš jako gorila."

V roce 1967 pořídil Roger Patterson šokující filmové záběry Bigfoota u Bluff Creeku v severní Kalifornii. Film není nejlepší kvality, ale z jasnějších záběrů lze odhadnout, že jde s největší pravděpodobností o samici, protože má široké boky a ňadra. To je mimořádný anatomický rozdíl od jiných primátů a ukazovalo by to na jeho blízkou příbuznost s člověkem.
Film je však zajímavý i z jiných důvodů. Nejenže bylo známo místo, kde byl snímek natočen, ale další badatelé se tam mohli dostat velice brzy a stejně jako Patterson a jeho přítel Bob Gimlin udělat odlitky stop tvora a změřit délku jeho kroku. ( Místo leží poblíž nepříliš užívané silnice u Onion Mountain .) Také bylo možno provést celkem přesný odhad velikosti, vzhledem k tomu, že se poloha stromů ani padlých klád, které se objevily ve filmu, nezměnila.

Film je dodnes jablkem sváru mezi vědci kdy někteří ortodoxní přírodovědci poukazují na délku kroků a styl chůze tvora, který dle jejich tvrzení není ženský ale mužský. Prý má hýždě jako člověk a ne jako opice. Pro studované hlavy - neznám žádného primáta s takto vyvinutými ňadry. Tudíž samice podobná člověku ňadry může mít i hýždě jako člověk. Prý prokazatelně příliš velký krok znamená, jako by se někdo spíš snažil dělat dlouhé kroky které neodpovídají jeho přirozenému pohybu chůze.
Marie-Jeanne Koffmannová,žena, která zasvětila 30 let svého života záhadě jménem Kaptar, což je Sněžný muž obývající Kavkaz, si stojí za názorem, že jde o autentický film a jak sama dodává :“...Jakmile jsem spatřila specifickou chůzi Seskveče, který se na rozdíl od lidí pohybuje méně trhaně, při chůzi vtahuje krk mezi ramena a otáčí se na kameramana celým tělem, ihned jsem si vzpomněla na Kaptara...ano, jsem přesvědčena, že nejde o podvrh!“ Profesor Krantz, který se záhadou Seskveče zabývá několik let chtěl skeptiky konečně utvrdit o pravosti filmu a proto navštívil trikaře ze studia Walta Disneye. Shodli se na tom, že namaskovat a napodobit Seskveče by bylo nesmírně nákladné. Nejsem si jist, zda-li dva dobrodruzi měli financí na rozdávání...

Doktor D.W.Grieve, docent biochemiky v londýnské nemocnici Royal Free Hospital a skupina vědců bývalého Sovětského svazu provedli velmi pečlivé analýzy filmu. Na základě porovnání s filmem natočeným na stejném místě s lidmi dospěl dr.Grieve k závěru, že neznámí tvor musí měřit zhruba 1,95 - skutečně mimořádná výška pokud by nešlo o zvíře, ale o člověka v nějakém převlečení - není to však nic nemožného. Šířka jeho ramen a boků je o hodně větší než u lidí a za předpokladu, že tento tvor nebyl z polystyrenu, může jeho váha činit něco kolem 150 kg. Délka kroku měří zhruba 1,07 m, což je na člověka příliš. Dr. Grieve poznamenává, že pokud by ve skutečnosti šlo o člověka oblečeného do nějaké kožešiny, jen těžko by dokázal napodobit uvolněné kroky a pohupování paží, které bylo možno vidět ve filmu. "Je-li to podvod, pak jde o velice chytrý podvod," říká.

Po několikastém shlédnutím filmu jsem přesvědčen že se na devadesát procent nejedná o podvod. Tento kratší videosnímek můžete zahlédnout v některém z dílů Záhad Světa od A. C. Clarka. Také při srovnání s fotografii z jiného místa Spojených států Walla Walla v Mill Creeku ve státě Washington z roku 1988 kterou vyfotografoval Paul Freeman, je vidět značná podoba. Během mého velikého zájmu o toto téma se mi dostalo do rukou několik dalších fotografií Bigfoota a mají podivuhodně mnoho společného.

Gigantopithecus canadensis – tak zní oficiální seskvečovo jméno. Byl popsán v roce 1986 Groverem Krantzem, profesorem antropologie a členem Mezinárodní kryptozoologické společnosti a to na základě tří dokonalých odlitků tlapek, které zanechal na tak příznivém podkladě, že jsou i na sádrových odlitcích patrny papily a ostatní detaily, které by trvaly pár měsíců i zkušeným podvodníkům.

Pocházejí z oblasti Walla Walla, konkrétně pak z Tiger Creeku, kde byly dne 10.6.1982 nalezeny a ihned zdokumentovány. Není bez zajímavosti, že ze stop bylo možné vyčíst, že jeden ze Seskvečů, měl zahojený, byť špatně srostlý ukazováček na levé noze! Vědci se tedy konečně rozhoupali a vrhli se do „kauzy Seskveč.“ Po nezbytné analýze stop bylo zjištěno, že nenáleží ani člověku ani žádnému dosud popsanému lidoopu! Dále se zjistilo, že na rozdíl od lidí má Seskveč chodidlo ploché, nikoliv vyklenuté, rozdíl mezi velikostí palce a ostatních prstů je také výrazně menší. Celých 29 stran zabral profesoru Krantzovi popis a vyobrazení stop. Tuto práci také otiskl v ročence Cryptozoology a to v roce 1983. Odborníci na slovo vzatí – dermatoglyfologové - policisté cvičení a zkušení zjišťovat z fragmentů stop zanechaných na místě činu pachatele, jsou ochotni přísahat na opravdovost stop, o podvrh dle jejich slov v žádném případě jít nemůže!

Profesor Krantz tedy tímto bere Seskvečovu existenci za zcela jednoznačnou a je pro něho už jen otázkou času, kdy se objeví ještě pádnější důkaz. Podle délky kroků, hloubky stop a přenášení váhy bylo možno, za asistence největšíhch odborníků a světových kapacit, zjistit, že tvor měřil cca 2,5 metru (tedy v případě, že je poměr délky nohou k tělu stejný jako u člověka, u něhož je výška postavy dvojnásobkem délky kroku). Jeho hmotnost je odhadována na 400 kg, vše tedy nasvědčuje tomu, že se opravdu jedná o příslušníka čeledi Hominidae, do níž patří i Homo sapiens, tedy my lidé.

Případ nálezu těchto jedinečně zachovalých stop je natolik výjimečný, že se zde na chvíli zastavím a seznámím vás s okolnostmi, které mu předcházely: Celé to začalo 10. června 1982, cca v 11:30 v pohoří Blue Mountains, ležícího v jihovýchodní části státu Washington, na severovýchodní straně hranic Oregonu. Paul Freeman, člen hlídkující lesní služby Forest Service, při své pravidelné obchůzce, v místě staré dřevorubecké stezky v Tygřím kaňonu, spatřil velkého tvora, který kráčel po dvou. V mžiku se prý vynořil z roští na břehu potoka, vyměnili si několik pohledů a poté se záhadný dvou a půl metrový tvor s rezavě hnědou srstí otočil a sestupoval dále k potoku. Freeman prý těsně před tím, než se stvoření vynořilo z hustého porostu, ve vzduchu ucítil pronikavý zápach. Jak tvrdil, nešlo ani o medvěda ani o nic co by kdy potkal. Pozoroval tvora z dálky 50-60 metrů. Okamžitě po svém zvláštním setkání informoval vysílačkou své nadřízené v městečku Walla Walla a během dvou hodin přijela hlídka, která na místě nalezla na 21 stop, které měřily 38 cm a byly široké 18 cm!

 

 

 

 

 

 

 

MALASIA BIG FOOT

 

fotka zo severnej dakoty

Obrazek