.

-Buru

Kryptozoologii takřka neznámým tvorem obývajícím Nepál je Buru. Výskyt této příšery býval hlášen z nepálského údolí Apu. Je stejně jako sněžný muž součástí lidového folkloru. Její oficiální představení kryptozoologické veřejnosti podal Charles Stonor jež údolí Apu zkoumal.

Jeho sdělení vyvolalo reakci a již v roce 1948 byla zorganizována první expedice do údolí Apu. Výsledkem výpravy bylo tvrzení, že Buru ještě dále žije a to v blízkém údolí Rilo, žádný přesvědčivý důkaz o existenci ovšem předložen nebyl. Popis tvora uváděný pozorovateli zní takto: Buru je plaz dlouhý patnáct stop (4,5 metru) s trojúhelníkově formovanou hlavou vybavenou čtyřmi zuby ve tvaru tesáků. Stopa po jeho pohybu je velice výrazná. Jeho páteř má obsahovat řady páteřních pancířů. Barva kůže těla je skvrnitá kombinace modré a bílé. Domorodci uvádí že Buru již v údolí Apu nežije, důvodem byla změna klimatických podmínek v údolí. Tvorové prý nepřežili sucho a v tomto údolí vymřeli.

Popis tohoto tvora je až neuvěřitelně podobný zaniklé skupině zvířat zvaných Gorgonopsians. Tito tvorové patřili do skupiny Synapsidů. Jejich zuby se velice podobaly psím.

Skeptici uvádí možnost, že pozorovaný tvor by možná mohl být varan komodský, ale ještě jsem neviděl varana komodského či jinou ještěrku s tesáky či psím chrupem.

Na rozhraní prvohor a druhohor v permu a triasu trvala téměř výlučně vláda dvou řádů synapsidů - pelykosaurů a terapsidů, kteří tvořili většinu tehdy žijících plazů. Synapsidi se vyvinuli už začátkem permu ze základního kmene anapsidů a hned od počátku vzbuzují dojem, jako by přeskočili minimálně jedno vývojové období. Vědci této skupině dali název savcovití plazi. Jejich organismus rychle reagoval na nepřízeň životního prostředí. Zvláště řád terapsidů představoval nový model obratlovců neuvěřitelně podobný savcům. U jeho vzniku byla ledová doba nejmladších prvohor.

Většina dnešních plazů nedokáže vyvinout svými čelistmi sílu ke žvýkání a kousání. Dovedou jen rychle uchopit a rozdrtit svoji kořist, tuto kořist dokáží zhltnout většinou v celku a pak ji pomalu tráví ve svém zažívacím ústrojí. Stavby lebek terapsidních plazů však překvapivě prokazují, že jejich způsob přijímání potravy je dokonalejší. U masožravých forem se vytvořila jakási obdoba savčích řezáků a tesáků a v zadní části čelistí dokonce stoličky. Zprvu jednoduché - později složitější. S tím samozřejmě souvisel rozvoj žvýkacího svalstva, které se začalo stále více upínat na stále mohutnější jařmový oblouk a temenní část lebky. Což jsou zcela jasné znaky savců.

Tyto změny zcela jistě vyvolalo zrychlení a zintenzivnění životních pochodů. Zprvu studenokrevní plazi s proměnlivou tělesnou teplotou byli vystaveni kolísání denních a nočních teplot včetně ročního koloběhu období jež všeobecně začali klesat. Plazi potřebovali shromažďovat teplo, potřebovali více energie a tudíž potravy. Výsledkem uzpůsobení pro přežití byla změna stavby chrupu. Též těla byla proti zimě ochráněna jednoduchou srstí jako tepelnou izolací. Na nalezených lebkách byly zjištěny drobné vývody, otvory uložené na horních čelistích. Jsou až neuvěřitelně podobné otvorům pro vývod cév a nervů, jaké mají savci k prokrvení citlivé části tlamy s dlouhými hmatovými chlupy. Je velice pravděpodobné, že i terapsidi jimi byli vybaveni. To by podporovalo domněnku, že chlupy měli původně hmatovou, či sensorickou funkci.