.

-Bermudský trojúholník

Bermudský trojúhelník

Jako bermudský trojúhelník je označována oblast ležící mezi Miami na Floridě (případně jižní cíp Floridy), Portorikem (město San Juan) a Bermudami na pomezí Mexického zálivu a západního Atlantiku. Zahrnuje tak i část Sargasového moře a protéká jí Golfský proud (resp. systém Golfského proudu). Někteří autoři však trojúhelník protahují dál směrem do Mexického zálivu, Karibského moře nebo dokonce až k Azorám. Bermudský trojúhelník není schváleným a uznávaným zeměpisným názvem a měl by proto být psán malým písmenem na začátku.

Oblast bermudského trojúhelníku má (především mezi příznivci údajných záhad a nevysvětlitelných jevů a v bulvárním tisku) pověst oblasti s výrazně zvýšeným výskytem „záhadného“ zmizení lodí a letadel nebo případy lodí nalezených bez posádky bez logického důvodu pro opuštění plavidla. Oficiální hodnověrné zdroje (státní orgány, vědecké instituce, pojišťovny) však nic takového nepotvrzují, neexistují ani oficiální statistiky, které by potvrzovaly zvýšený výskyt nehod neobvyklých nebo nevysvětlených.

Historie

O nepříjemných zkušenostech s počasím a plavbou v této oblasti se zmiňuje již Kryštof Kolumbus ve své lodním deníku. Ale až v druhé polovině 20. století, kdy technické možnosti sledování letadel i plavidel byly na značně vysoké úrovni, bylo registrováno několik událostí, které vyvolaly zvýšený zájem o tuto část Atlantiku.

Let číslo 19 (Flight 19)

Jako typický případ působení Bermudského trojúhelníku je prakticky ve všech dokumentech uváděno nevysvětlené zmizení 5 amerických bombardérů TMB Avenger z 5. prosince roku 1945. Letka odstartovala na běžný cvičný let z vojenské základny ve Fort Lauderdale na Floridě s úkolem proletět zadanou trasu s nácvikem bombardování a návrat na základnu.

Po svržení cvičných bomb došlo zřejmě k obtížím s orientací. Velitel letky, zkušený instruktor Charles Tailor, hlásil rádiem základně podivné chování obou palubních kompasů, problémy s hodinami (podle některých zdrojů, např. [1] však letadla v době letu hodiny na palubě neměla) a výrazně zhoršenou viditelnost. Podle příkazů velitele letěla letadla dál společně do doby, kdy začalo docházet palivo, a poté vydal Tailor příkaz přistát na mořské hladině.

Od té doby byl kontakt se základnou přerušen a ihned byla započata pátrací akce leteckých i námořních sil na záchranu posádek letky. Tato akce však nepřinesla nejmenší stopy po zmizelých letadlech, naopak došlo ke ztrátě dalšího velkého letadla s třináctičlennou posádkou PMB Mariner, jehož vrak také nebyl nikdy nalezen.

Vyšetřovací komise dospěla k závěru, že příčinou ztráty bylo špatné počasí (tzn. mlha) a to, že velitel letky neuposlechl pokyny (případně jim špatně porozuměl) a letěl špatným směrem. Tak se dostal přímo nad Atlantik a letadla po vyčerpání veškerého paliva postupně havarovala v moři.

Zmizení lodi Cyclops

Americká nákladní loď Cyclops beze stopy zmizela 4. března roku 1918 s nákladem manganové rudy a 309 členy posádky při cestě z Barbagosu do Norfolku ve Virgínii. Loď byla vybavena vysílačkou, avšak nebyl zaznamenán žádný pokus o radiové spojení nebo volání o pomoc. Často se uvádí, že počasí bylo v době zmizení příznivé a vítr mírný, to však pravděpodobně (stejně jako u řady jiných podobných případů) neodpovídá pravdě.

Jako možné vysvětlení byl nejprve uváděn útok nepřátelské německé ponorky, ale po skončení první světové války se ukázalo, že v oblasti katastrofy nebyla žádná ponorka přítomna, stejně jako se zde nevyskytovaly žádné německé námořní miny. Jedna z teorií také říká, že loď unesl k nepříteli její kapitán (původem Němec) nebo došlo k vzpouře posádky právě díky kapitánově podivínské povaze a špatné komunikaci s posádkou.

Nedaleko Norfolku byl údajně nalezen vrak lodi, o němž se téměř s jistotou předpokládá, že odpovídá lodi Cyclops. Propagátoři trojúhelníku však vytrvale

Další hlášení neobvyklých jevů

V novinách i televizním vysílání byla uveřejněna řada pozorování svědků, kteří hlásili výskyt neobvyklých jevů v prostoru bermudského trojúhelníku. Šlo obvykle o posádky letadel nebo lodí, která tímto územím cestovala a pozorované jevy zahrnovaly například:
údajné poruchy chování kompasu, kdy střelka vykonávala chaotické pohyby nebo se otáčela kolem své osy, podle Zdeňka Kukala jde o fámu, která pravděpodobně vznikla na základě skutečnosti, že spojnice magnetického a zeměpisného pólu a míst v této oblasti se málo odchyluje od přímky a při navigaci tedy není nutné, na rozdíl od většiny jiných oblastí na Zemi, korigovat odchylky v určování světových stran vznikající odlišným umístěním zeměpisného a magnetického pólu.
neobvyklé atmosférické jevy jako náhlá ztráta viditelnosti, nemožnost určit polohu obzoru
údajný časový posun, kdy nejmenované letadlo dorazila k cíli údajně nevysvětlitelně brzy nebo naopak později, než by odpovídalo rychlosti pohybu a vzdálenosti cíle, případně ztráta letadla z obrazovky radaru a jeho opětné objevení po uplynutí nevysvětlitelně dlouhé doby. Tento údajný případ vychází z tvrzení předního propagátora údajných záhadných jevů v Bermudském trojúhelníku Ivan Terrance Sandersona. Ten však později nebyl schopen uvést k tomuto údajnému případu žádné bližší údaje ani doklady a v záznamech žádného z letišť žádný podobný případ nebyl nalezen.
pozorování tajemných světel na obloze nebo pod mořskou hladinou.

Pokusy o vysvětlení

Ve skutečnosti o žádnou záhadu nejde

Určitá skupina odborníků, zabývajících se fenoménem bermudského trojúhelníku tvrdí, že ve skutečnosti o žádnou záhadu nejde. Podle tohoto tvrzení se všechny uváděné jevy dají vysvětlit přirozeným způsobem a vyplývají například z následujících skutečností:
Oblast bermudského trojúhelníku je dopravně mimořádně frekventovaná, vede zde velké množství lodních dopravních tras, přelétá přes ni spousta dopravních i soukromých letadel a je proto zákonité, že zde dochází i celkově většímu výskytu havárií a ztroskotání.
Uvedená oblast se vyznačuje vysokým výskytem hurikánů a tornád a současně se na styku Golfského proudu s oceánskou vodou vyskytuje řada anomálních jevů spojená s kontaktem vodních mas o výrazně odlišné teplotě a salinitě – mlhy, vzdušné turbulence apod.
Hloubka moře ve velké části této oblasti dosahuje více než 6 000 metrů a je proto velmi obtížné nalézt vrak ztroskotané lodi nebo zbytky zmizelého letadla. Jde zde především o Sargasové moře (známé jako místo tření úhořů), které se vyznačuje stojatou vodou s velkými plochami pokrytými mořskými řasami a chaluhami, jež ztěžují plavbu především malým lodím.
V další části této oblasti je podmořský terén naopak velmi členitý, vedle ostrovů se vyskytují hluboké mořské příkopy a podmořské vápencové útvary. Především podmořské jeskyně a dlouhé tunely se v době přílivu a odlivu stávají příčinami vzniku velkých vírů a vln, které mohou potopit nebo poškodit malé plavidlo.
Zvýšený zájem veřejnosti zákonitě přitahuje senzacechtivé novináře i osoby, které ve snaze o vlastní zviditelnění poskytují falešné nebo zkreslené údaje.Obrazek