.

-Zahadní obri

Výskyt obrů v legendách národů celého světa zavdává k zamyšlení nad jejich možnou skutečnou existencí a pravdivostí. Tyto legendy jsou na vztek skeptikům podloženy nálezy "podivuhodně velkých kostí".

V jeskyni Lovelock v Nevadě našli rokObrazeku 1911 při těžbě guána dělníci mumifikované pozůstatky několika velice zvláštních lidí. Veřejnost šokovala především velikost bytostí, jejich výška se prý pohybovala od dvou do dvou a půl metru !!! V době nálezu byla průměrná výška člověka 170 centimetrů. V guáně se zachovaly i zbytky dlouhých vlasů a vousů, které měly výrazně zrzavou barvu. Zajímavé je, že v této oblasti žijící indiáni kmene Piutů mají mnoho legend o mocných obrech. Nazývají je Si-Te-Cach a tvrdí ,že byli původními obyvateli země a že jejich pradědové, kteří sem přišli ze severu, se s nimi ještě setkávali.
Mumie dělníci zlikvidovali a zřejmě by celá historka byla zahrnuta mezi nepodložené důkazy kdyby se náhodou nezachovala alespoň jedna lebka. Ta je dnes uložena v Humboltově muzeu ve Winnemuce. Lebka je vysoká 30 centimetrů a je bezesporu lidská. Vědci odbyli celý problém s nepříjemným důkazem tvrzením, že jde o vrozenou patologickou úchylku a že dotyčný na své neúměrné zvětšování hlavy v mladém věku zemřel.

Já podotýkám na adresu vědy že pohřby tohoto etnika zřejmě měli velice svérázný hromadný ráz kdy jeden zemřel a opilí kumpáni se pohřbili na důkaz soudržnosti kolektivu. Ležící pak na požádání zasypal kolemjdoucí známý medvěd. Vědci pozapomněli, že nález nebyl nálezem odlišného jednotlivce ale několika osob. Takový nesmysl by snad nedokázal vyslovit ani český politik.

Vyslanec bagdádského kalifa Ahmad Ibn Fadlána ve svém též zfilmovaném díle (Vikingové) popisuje setkání s obávanými kanibaly Wendoly. Jeho popis je tak přesvědčivý, že uvedené svědectví považují mnozí odborníci za velmi zdařilí popis neandrtálského člověka.
Časově se příběh odehrál v letech kolem roku 921 po Kristu. Vyslanec ve své knize též podává svědectví a informace o bývalé rase obrů, jejichž meč měl ve vlastnictví vůdce výpravy Buliwyf. Popisovaný meč byl delší než člověk a jeho čepel byla široká jako dvě dlaně vedle sebe. Vůdce Vikingů nosil zbraň přes rameno a ačkoliv byl velice statným a silným mužem, měl co dělat, aby meč sám uzvedl. Ibn Fadlán vyjadřuje přesvědčení že tato zbraň nemohla být původně vyrobena pro člověka. Kniha arabského cestovatele je dílo historicky vzácné, vážené mezi badateli včetně odborných vědců.

Pro vaší představu o důvěryhodnosti zanechaných zpráv uvádím jeho popis příslušníka rasy Wendolů. (Dle části odborníků jde o člověka neandrtálského) Současně přikládám popis člověka neandrtálského uveřejněný v knize zoologa Vratislava Mazáka "Jak vznikl člověk - Sága rodu Homo". Přiložený obrázek má za úkol co nejvíce zpřístupnit čtenáři posouzení obou stanovisek. Očitého svědka - pozorovatele skutečného, živého tvora a výsledek vědecké studie pozůstatků vycházející z rekonstrukce nalezených koster a lebek. Obrázek neandrtálského člověka namaloval člověk navýsost povolaný, znamenitý akademický malíř pan Burián.

Popis cestovatele Ibn Fadlána:
…vzezření těchto démonů bylo toto: vypadali ve všech ohledech podobní lidem, leč ne jako nějaký člověk na tváři země. Byla to nevysoká stvoření, podsaditá, zavalitá a chlupatá na všech částech těla kromě dlaní, chodidel a tváří. Obličeje měli ploché, s ústy a čelistmi velkými a význačnými, šeredného vzhledu. Též hlavy měli větší než normální lidi. Oči měli hluboko posazené v hlavě, obočí jejich byla velká ne kvůli chlupatosti, ale kvůli kosti. Též zuby měli velké a ostré, ačkoliv je pravda že zuby mnohých byly obroušeny a zploštěny…
…v boji používali i svých ostrých drápovitých nehtů a kousání. Přičemž jediným trhnutím hlavy vyrvali z bojovníkova těla kus masa. Jsou to noční tvorové, ve dne se neradi bijí protože jsou malátní a ospalí…

Obrazek

Současný vědecký popis člověka neandrtálského:
Lebka neandrtálců je charakterizována silnými a klenutými nadočnicovými valy. Plochým temenem,širokými nosními otvory mohutnými stoličkami se sklonem k taurodontismu. Bradový výběžek chybí nebo je jen nepatrně naznačen. Výrazným znakem neandrtálců je neobyčejně vysoká lebeční kapacita, nezřídka je i mnohem vyšší než u lebek současného člověka. Zjištěné hodnoty lebeční kapacity se pohybují mezi 1300 až 1700 ccm s průměrem jedenácti lebek 1528 ccm. Je tak dokonce vyšší než průměrné hodnoty lebečních kapacit současného člověka. Celková tělesná stavba vypovídá že byli mohutné a neobyčejně robusní postavy o poměrně malé tělesné výšce, která dosahovala v průměru 155 až 160 cm. Ve srovnání s dnešním člověkem vynikala zejména mohutná šíje a těžce stavěné končetiny.
Neandrtálci znali oheň a vyráběli dřevěné a kamenné nástroje. Provozovali prokazatelně specifické pohřební rituály s více či méně složitým systémem kultů obsahujícím i kanibalismus. Neobvyklé opotřebování zubů u nalezených kosterních pozůstatků naznačuje možnost že člověk neandrtálský si jimi při práci pomáhal.

Ibn Farlánův cestopis v tématu člověka neandrtálského zapůsobil, jak říká náš slavný rodák Jára Cimrman, jako nálož ekrazitu. Badatele překvapily zveřejněné informace ovšem někteří vědci tvrdili, že se nemohlo jednat o neandrtálce, protože jde o kulturní projevy mnohem pozdější kromaňonské civilizace. A ještě víc je šokovalo, že by neandrtálci chovali koně a byli obratnými jezdci.
Jenže by neměli zapomenout, že popisované události jsou datovány rokem 922, že i neandrtálci se během uběhlých tisíciletí nějak vyvíjeli a určitě byli ovlivňováni stykem s okolním světem a okolními lidskými populacemi. Jako názorný příklad uvádím americký kmene Apačů, kteří do příchodu bílé rasy neznali koně a během krátkého časového úseku získali pověst nedostižných jezdců.

Akademickou debatu nad problémem, jakou rasu vlastně arabský vyslanec popisoval, nejvýstižněji shrnul roku 1971 profesor Geoffrey Wrightwood z univerzity v Oxfordu:
Ibn Fadlánovo líčení nám podává perfektně použitelný popis neandrtálců v Evropě, shodující se s kosterními pozůstatky i s našimi předpoklady o kulturní úrovni těchto raných lidí. Mohli bychom ho okamžitě přijmout, kdybychom už nebyli nerozhodnuti, že tito lidé vymizeli zhruba před 30000 až 40 000 roky. Měli bychom pamatovat, že věříme tomuto zmizení jen proto, že jsme nenašli žádné kosterní pozůstatky pozdějšího data. Jejich absence však neznamená, že fakticky neexistují. Objektivně není žádný apriorní důvod k popření, že skupiny neandrtálců mohly v izolovaných oblastech přežít až do doby historické.

Tolik pan profesor a já k tomu pouze dodám jedovatou otázku: Co je tisíc let od posledního věrohodného pozorování? Velice krátký úsek. Šance přežití neandrtálského člověka určitě existuje. Čtenáři doporučuji po přečtení tohoto článku návrat k článku Čučuna - sibiřský divoký člověk. Taková podobnost s tématem není náhodná.

A teď pozor je velice pravděpodobné že příběh o tajemném národu Wendollů se po tisíci letech opět otevřel. V roce 1930 zmizeli všichni obyvatelé eskymácké vesnice Angikuni na severu Kanady. Nejenže všichni muži, ženy a děti nenávratně zmizeli, ale také zemřelo hlady sedm psů, uvázaných ke stromu. Eskymák by psa nikdy hladem zemřít nenechal!!! Ještě divnější je však to, že byly otevřeny hroby a mrtvoly zmizeli také. Analýza bobulí v kuchyních ukázala, že dva měsíce před příchodem trapera Joe Labella, který opuštěnou vesnici objevil, byla ještě obydlená. Tyto bobule totiž dozrávají ve velice krátkém, přesně vymezeném časovém období.
Eskymáci zde zanechali pušky, což je ještě přesvědčivější důkaz toho, že neodešli dobrovolně, neboť tyto pušky představovaly jejich nejcennější majetek. Zároveň je zarážející fakt, že pro nájezdníka neměli žádnou hodnotu a nechal je bez povšimnutí ležet na místě uložení, zřejmě neznajíc jejich použití. Počet zmizelých byl řádově třicet osob. Žádné vysvětlení se nenašlo a případ způsobil vlnu zájmu tisku po celé Kanadě. Známá průpovídka, podle níž kanadská jízdní policie není nikdy neúspěšná, se ukázala chybná. Objevilo se mnoho spekulací a dedukcí možného vysvětlení tajemného zmizení obyvatel vesnice. Ale nikdy, nikdo již o nešťastnících neslyšel a případ zůstal neobjasněn. Policie ve snaze zjistit sebemenší informaci požádala o názor místní indiánskou populaci. A byla překvapena výpovědí. Indiáni této oblasti říkají, že obyvatelé Agikuni unesl WENDIGO - stvoření z kanadských lesů, jež odmítají popsat. Jak překvapivě podobné se svědectvím Ibn Fadlána a jeho zprávy o tajemných Wendolech ze Skandinávie. I zde stateční Vikingové měli obrovský strach z Wendolů, takový že odmítali nahlas vyslovit jejich jméno a odmítali o nich do setkání cokoliv Ibn Fadlánovi sdělit.

Obrazek

Obrazek

Obrazek

T he Cardiff Giant 1868 hoax

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrovská hrobka ktorá mala 10 m!

                               Obor z Yosemite valley

Obrazek

                                      Obroska lebka z Utahu

Obrazek

Obrazek

Obrazek