.

-Giant Octobus

Giant Octobus-Obrovské chobotnice

HlObrazekavonožci jsou jednou ze tří tříd kmene měkkýšů (další dvě jsou plži a mlži) a jejich fosilní nálezy známe už ze starších prvohor. Jako všichni měkkýši byli hlavonožci původně vybaveni schránkou. Tyto schránky jsou běžné ve všech mořských prvohorních usazeninách na našem území, zvláště pak ve vápencích v oblasti mezi Prahou a Berounem. Přestože během vývoje této skupiny byl patrný výrazný trend tvorby stále komplikovanějších schránek (druhohorní amoniti), nakonec převládl úplný opak. Přežívaly skupiny, jejichž schránka se postupně redukovala a přesunula se dovnitř těla zvířete. Naprostá většina současných druhů viditelnou schránku nemá. Nejznámější výjimkou je loděnka (rod Nautilus), kterou si můžete představit jako chobotnici bydlící v ulitě hlemýždě. Schránka loděnky je ale komplikovanější a má složitou vnitřní strukturu. U ostatních hlavonožců převládají dva konstrukční modely:
Chobotnice mají 8 ramen a vakovité tělo, schránka byla zcela redukována a živočichové této skupiny jsou přizpůsobeni pomalému a skrytému životu v blízkosti dna. Dovedou sice plavat volně ve sloupci, ale dělají to jen zřídka.

Desetiramenní hlavonožci mají kromě 8 ramen ještě 2 dlouhá chapadla, která jsou tenká a na konci se rozšiřují v ploché kyjovité útvary. Sem patří sépie, olihně a krakatice. Pro poslední dvě skupiny se někdy používá i z angličtiny přejaté označení kalmar. Zatímco sépie plavou hlavně vlněním svého ploutevního lemu, olihně a krakatice využívají dynamičtější způsob pohybu založený na nasávání a vytlačování vody z plášťové dutiny. Tento způsob reaktivního pohybu z nich dělá velmi pohyblivé živočichy a některým malým druhům dovoluje nabrat rychlost, která jim umožňuje krátké lety nad vodní hladinou. Schránka sépie se zredukovala na vápnitý útvar nacházející se pod hřbetem živočicha zvaný sépiová kost, ze schránky ostatních skupin zůstal protáhlý útvar zvaný péro (někdy také meč) z materiálu připomínajícího rohovinu.

Všichni hlavonožci jsou draví, kořist loví pomocí ramen vyzbrojených okrouhlými přísavkami, jejichž okraje jsou opatřeny háčky. Ústní otvor se nachází uprostřed věnce ramen a je opatřen rohovinovým zobákem připomínajícím zobák papouška. Většina druhů je schopna v ohrožení vypustit inkoustový oblak, který usnadňuje napadenému nepozorovaný únik před nepřítelem. Hlavonožci mají jako jediní z bezobratlých komorové oči podobné očím obratlovců a značně vyvinutou nervovou soustavu. Vědci podrobili některé druhy chobotnic inteligenčním testům v různých bludištích a testovaní hlavonožci si vedli nad očekávání dobře. Vysoký intelekt a dokonalá organizace těla dovoluje hlavonožcům, aby zdatně konkurovali rybám. Některé druhy olihní se vyskytují v mnohatisícových hejnech a jsou předmětem komerčního rybolovu. A obě skupiny – jak chobotnice, tak i desetiramenní hlavonožci vytvořili i gigantické formy, které jsou jedněmi z  největších nejzáhadnějších a nejnebezpečnějších obyvatel mořských hlubin.ObrazekObrazekObrazekObrazekDěsivá ambazombi z pobřeží Guineje   

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Děsivá ambazombi z pobřeží Guineje   
V Guineji se vypráví o mořské příšeře ambazombi. V překladu to znamená zlá čarodějná ryba. Tento překlad však není významově přesný. Guinejští černoši nazývají jménem ryba všechno, co žije v moři, a tak by byl mnohem správnější překlad zlý mořský čaroděj nebo mořský ďábel. Popis ambazombi odpovídá jednoznačně obrovité chobotnici. Mimo jiné žije prý i u ostrůvku Roume v souostroví Loos nedaleko Conakry. Podle místní pověsti tam střeží pirátské poklady uložené v podzemních jeskyních ostrova, přístupných jen z moře hluboko pod hladinou.V této souvislosti je zajímavé, tvrzení domorodců, že ambazombi dokáže vystoupit na břeh a dokonce tam útočit na lidi.


Obrovité chobotnice japonských ostrůvků
Pozoruhodné je, že podobné přesvědčení o velkých chobotnicích vylézajících na břeh chovají i japonští rybáři. Ti bez nejmenších pochybností tvrdí, že u některých skalnatých ostrůvků žijí obrovité chobotnice, které občas vystupují na břeh, ukryjí se za velkými balvany a dlouhými chapadly loví lidi, kteří se dostanou do jejich blízkosti. Tyto ostrůvky jsou místním obyvatelům dobře známy a zůstaly neobydleny. Když však na ně náhodně zavítá někdo cizí, může se stát obětí vodních monster. O této víře, jejíž kořeny sahají v čase velmi hluboko, svědčí i kresby slavného japonského malíře Hokusaje, zachycující ďábelské hlavonožce při lovu lidí. Většina známých druhů chobotnic není aktivního pohybu na souši schopna. Neudrží se ve vzpřímené poloze. Existuje však jedna menší pacifická chobotnice, která záměrně vylézá na pobřeží, velmi dobře se na zemi pohybuje a loví malé kraby a jiné drobnější suchozemské živočichy. Mají obrovité chobotnice s mimořádně tuhou tělesnou tkání, z více než 90% tvořenou kolagenem, podobnou schopnost?

 


Obávaná tanihwa Nového Zélandu  
V březnu 1968 vyvrhl oceán na pláži Muriwai Severního ostrova Nového Zélandu pozůstatky obrovitého mořského živočicha asi 9 metrů dlouhé a 2,5 metru vysoké. V jednom místě vybíhal z těla kus chapadla, ostatní byly odtrženy. Byly pořízeny fotografie a profesor J.E.Morton, předseda Zoologického oddělení Aucklandské univerzity, prohlásil: „Nedovedu si vzpomenout na nic, co by to mohlo připomínat.“ To je vše, co je o mořské příšeře z pláže Muriwai známo. Žádný další průzkum, žádné biologické analýzy nebyly provedeny. Jen fotografie napovídá, že i zde půjde o naši starou známou. Ale snad přece jen něco. Maorští domorodci označili živočicha, z něhož zbytky pocházely, jako tanihwu, obří chobotnici. Vyprávěli také, že se staly případy, kdy tanihwa napadla a potopila pirogy jejich předků. V polovině srpna 2001 vyvrhlo moře na pobřeží Nového Zélandu znovu podobného živočicha, u něhož byla tentokrát zachována torza pěti chapadel.

Luska  ostrova Andros
Snad nejsilnější přesvědčení o existence obří chobotnice v blízkých vodách vládne mezi obyvateli ostrova Andros v Bahamském souostroví. Říkají jí tu luska a o její přítomnosti jsou přesvědčeni odnepaměti. Někdy prý dokonce uchvacuje i lidi stojící na břehu. Během 2.světové války byla v oceánu u východního pobřeží ostrova trénována britská komanda žabích mužů. Docházelo zde však k nebývale vysokému procentu záhadných ztrát, takže základna byla nakonec přenesena jinam. Výcvik vedl Bruce Wright, pozdější ředitel Severovýchodní stanice ochrany přírody v kanadské provincii New Brunswick. V roce 1967 publikoval v časopise Atlantic Advocate názor, že luska je obrovský dosud neznámý hlavonožec, s největší pravděpodobností gigantická chobotnice, podobná té, která byla v roce 1896 nalezena na Floridě.

 

Obrazek

Obrazek

Obrazek