.

-Príšery v jazerách

Obrazek

Podivným netvorem je i stvoření zvané Manipogo obývající vody kanadského jezera Manitoba. Zpráv o jeho řádění nad hladinou přichází mnoho, ale k nejzajímavějším pozorování došlo před čtyřiceti lety, kdy hadovitou nestvůru viděli dva rybáři.

Richard Vincent a John Konefell se však nespokojili jen s pozorováním „dlouhého černého hada“, který se objevil několik desítek od jejich člun, ale řádně vodní obludu zdokumentovali. Snímky jsou však značně nekvalitní, ale i tak na nich lze vidět protáhlé tělo nad kterým vystupuje tenký černý oblouk, z něhož po stranách trčí jakési výčnělky.

Obrazek

Kdo se zajímá o potvodní kreatury jako jsou monstra z jezer Loch Ness nebo Okanagan (Ogopogo), jistě bude znát i babské povídačky o té s názvem Igopogo. Pochází z jezera Simcoe nedaleko Toronta. Dovoluji si naprosto upřímě psát o povídačkách, protože kromě indiánských legend a pár "očitých svědků" se nekoná žádný efektivnější důkaz (jako např. filmové záběry u jezera Champlain s památnou větou "OH SHIT!"). V poslední době nejvíce prosazoval existenci Igopogo jistý businessman Arch Brown. Tento pán je již ale velmi starý, poněkud senilní a jeho obchodování nejvíce závisí na prodeji suvenýrů, které se přímo Igopogo dotýkají.

A jak by měl Igopogo vypadat? Hadovité zvíře o délce 12-70 stop, šedozelené barvy s psovitou hlavou a úzkou tlamou. Bohužel ani poslední průzkumy neprokázaly, že by v jezeře žilo nějaké větší zvíře a tak to vypadá, že dojem dlouhé příšery nejvíce sedí na partu vyder, které při svých hrátkách plavou v poklidu za sebou a děsí kolemjdoucí.

Patrik, který čerpal z jiných zdrojů, ovšem existenci tohoto tvora tak razantně nezavrhuje.

Několik hodin na sever od Toronta leží malé jezero Simcoe, známé pro velmi dobrý rybolov. Ale nejen to, podle všeho se zde nachází také neznámé zvíře, místně zvané Igopogo (asi podle bratrance Ogopogo z jezera Okanagan). Igopogo je vzácně ukazující se zvíře, mající dlouhý krk a na něm jakoby psí hlavu. Popis tedy připomíná známého tvora Champ a nebo Lochneskou příšeru. Podle někoho může být také podobné na Dobhar-Chu.

Někdy v 80 letech, kryptozoolog a prezident British Colombia Scientific Cryptozoology Club (BCSCC) John Kirk, zkoumal tento fenomén a dospěl k závěru, že pokud něco v jezeře žilo, tak se buď odstěhovalo a nebo už zemřelo. Podle Kirka je největší počet pozorování v 70 letech.
Nicméně v roce 1991 se podařilo Kirkovi sehnat videozáznam, který pořídil blíže neurčený fanoušek závodu hydroplánů. Na snímku je vidět, jak jeden závodní stroj měl poruchu a tak jej musel závodník musel opravovat blízko jižního konce jezera. Když závodník otevřel kryt na motor, aby zkontroloval škody, vynořilo se z vody velké neznámé zvíře a šokovalo jak závodníka, tak diváky na břehu. Někteří diváci v panice sledovali, jak tvor noří postupně svou hlavu pod hladinu až zmizelo úplně.
Tento důkaz podpořil důvěru kryptozoologů v neznámého tvora, žijícího v jezeře Simcoe.

Obrazek

Obrazek

I když se první pozorování datuje v roce 1929, je zřejmé, že se o Lizzie objevují vzkazky již ve Skotské historii a popisují 35 stop dlouhé zvíře se třemi hrby na zádech. Takto jej viděli i dva pracovníci z břehu jezera, kteří si nejprve mysleli, že jde o kmen stromu, který sem tam proud unáší po hladině. Jeden z pracovníků ale měl dalekohled a díky němu poznal, že jde o živého tvora. Oba pozorovali zvíře až do doby, kdy se celé ponořilo pod hladinu.

Později zde stanovalo několik turistů, mezi nimi byl i Eric Robinson. Ten spolu se svou rodinou a dalšími devíti lidmi pozorovali něco pohyblivého asi uprostřed jezera. Nejprve mysleli, že jde o vlnu či nějaký kus dřeva, ale když Robinson použil dalekohled, uviděl, že to není žádný předmět ale živý tvor. Robinson odhaduje, že měl v délce asi 30 až 40 stop, tmavý hřbet a světlejší břicho. Svědci tvrdí, že než celý tvor ponořil, ukázala se velká ploutev.

V roce 1996 rybář Alastair Stevenson měl zajímavé setkání s netvorem, zatímco se snažil ulovit nějakou štiku. Všiml si přibližně 18 stop dlouhého těla, připomínající převrácený člun, jak se zakousl do jeho návnady a poté začal tahat i s jeho lodí. Stevenson popsal svoje setkání takto: „Okamžitě jsem věděl, že se nejedná o štiku, protože tohle bylo moc divoké a zuřivé. S udicí mi to tahalo kolem člunu a vzpomněl jsem si na scénu z filmu Čelisti. Naštěstí se to nějak pustilo a byl konec. Vůbec nevím, co to bylo, ale štika určitě ne.“

Tento incident inspiroval členy Official Loch Ness Monster Fan Club pro rychlou expedici na jezero a ještě toho roku se k jezeru Lochy skutečně dostali. Hned v první den hledání tým pod vedení kryptozoologa Camerona Turnera, měl první kontakt s „něčím“ v oblasti Spean Bridge. Tvor se pohyboval v hloubce asi 160 stop a podle odhadu mohl mít až 20 stop na délku. Na dvě minuty tvor pozorovatelům zmizel, aby se pak ukázal v hloubce 200 stop. Ve hloubce asi 300 stop tvor zmizel úplně. Členové výpravy počítají ještě s dalšími expedicemi při výzkumu jezera Lochy.

Obrazek

Druhé nejpopulárnější jezero se svojí příšerou zhruba stejného ražení jako Loch Ness. První známé případy pozorovaní před 350 lety, do dnes již více než 200 zdokumentovaných pozorování. Popis nestvůry si ale mnohdy odporuje.

Legendární jezerní netvor Storsjoodjuret svojí tajemnou přítomností okouzlil mnoho lidí již po stovky let svého pozorování a je v zemi svého bydliště je až neuvěřitelně populární bytostí. Stejně jako ve Skotsku mají svoji Nessii, jsou ve Švédsku pyšní na svoji vlastní tajemnou příšeru s tak neuvěřitelně dlouhým časem údajného pozorování.

Pozorovatelé podávající svědectví o spatření tohoto tvora jsou velice ovlivněni dojmem které na ně zanechává přímé pozorování a vůbec nepochybují o existenci tohoto tvora. Pozorování jsou velice pečlivě evidována a téma Storsjoodjuret je neustále v okolí jezera aktuální. Písemná prohlášení z tohoto jezera mají opravdu dávná data.
První pochází z roku 1635. Zapsal ji osobně pan Pedersen z Herdal a stala se z ní legenda. Hovoří o obrovském černém hadu. Tuto legendu jakoby potvrzoval runový kámen ležící na ostrově Froson v jezeře Storsjon. Je na něm zobrazena podobizna hada, runové písmo a kříž. Pověra říká že pod tímto kamenem leží hlava hada. Kámen byl dle zpráv ze 17. století usazen proto že nikdo nemohl po jezeře cestovat s klidem. Lidové pověry tento kámen opředli mnoha legendami směřujících kolikrát do samotné absurdnosti, takže je vynechám.

Každopádně tajemný tvor je pozorován neustále v průběhu dalších století a jsou shromažďovány stovky doložených případů pozorování. Na jezeře pracovalo několik expedic se snahou záhadu jezera vyřešit, bohužel vždy marně. Bylo napsáno mnoho knih a vypracováno mnoho teorií, snažících se o vysvětlení záhady přirozenou cestou. (Velký mrož apod.) Švédské úřady zcela správně umístili netvora pod právní ochranu.

Popisy svědků pozorování jsou dosti často zmatené a navzájem rozporuplné, což tématu dosti jistě škodí. Ale vážení čtenáři, zde právě lze najít velice lehké vysvětlení. V jezeře existují dva typy tajemných tvorů.
A /První tvor je popisován jako dlouhý had s hrby a malou kočičí či psí hlavou, s ušima či ploutvemi stlačenými směrem proti hrdlu. Jeho velikost je uváděna od 3 do 14 metrů. Tělo je široké od 1 do 1,5 metru. Z popisu považuji za horkého kandidáta stejně jako badatel Schuker starodávného kytovce zeuglodonta.
B /Druhý tvor je popisován jako tři metry dlouhá baculatá kreatura s velkou hlavou a kulatýma očima. Zde se nabízí opravdu eventuální možnost výskytu velkého mrože, třeba neznámého druhu v jezeře.

Dle dostupných informací tvor má zvláště v oblibě teplé a jasné letní dny měsíců července a srpna, kdy jsou nejčastěji uváděna jeho pozorování. V těchto dnech se prý rád vynořuje na povrch jezera a vzbuzuje pozornost pozorovatelů. Rychlost tvora nebyla nikdy měřena či posouzena, ale svědci jednoznačně uvádí, že je rychlý jako šíp. Stejně rychle jako se vynoří, opět zmizí. Jeho vynoření pouze dokazuje po určitou dobu rozčeřená voda a pěna. Ale tuto vlastnost uvádí pozorování všech tajemných jezerních tvorů po celém světě. S velkou pravděpodobností je tvor závislý na rybách jezera. V minulosti bylo učiněno několik pokusů tajemného tvora chytit na návnadu. Lovci použili jako návnadu vepře, kýtu masa ale bez nejmenších úspěchů. Na druhé straně teorii o vysloveně výhradním rybím jídelníčku podporuje tvrzení o neuvěřitelně zamotaných rybářských sítích, které tvor velice rád plení místním rybářům. Staří lidé s okolí jezera vyprávějí, že tvor jí kořenovou zeleninu. Prý v minulosti došlo k případu kdy tvor plenil jejich políčka. Poznali prý zbytky slizu a stopy po vlečení.

Velice zajímavý exponát vlastní muzeum v Jamtli - jedná se o zakonzervovaný exemplář mrtvého zvířete o kterém se tvrdí že je zárodek Storsjoodjured. Tvor byl nalezen na břehu jezera Storsjon 18, června 1984. Do muzea byl předán po podrobném průzkumu v dubnu 1985.

Švédské jezero Stosjon je přibližně 9000 let starý vodní útvar a vzniklo na konci doby ledové a je dle odborníků velice příhodné pro existenci velkého vodního živočicha. Zcela jistě příhodnější než v jezeře Loch Ness Zajímavá je též odolnost jezera proti znečištění. Kolem jezera jsou v místech jejího nejčastějšího pozorování rozmístěny pozorovací stanice. Tyto stanice jsou součástí turistického ruchu v oblasti a jsou podporovány evropským vývojovým fondem.
A vy si asi řeknete to může být pouze snaha přilákat do oblasti turisty a peníze. Pro velice jednoduché odhození této ošklivé dedukce uvedu jednoduchý příklad který se odehrál koncem předminulého století. V tomto období kraj kolem jezera zcela turisty postrádal a tudíž příběh není turistickou atrakcí, pouze dodá hodnověrnosti skutečné jistoty místních lidí, že v jezeru skutečně něco žije.

Obrazek


 


Akce: Hledá se živý důkaz.

V období kolem roku 1890 byla aktivita tvorů v jezeře tak častá, že se zpráva dostala i k sluchu švédského krále. Jelikož časté pozorování tvora v jezeře místním lidem nedala doslova spát a každý chtěl vědět o co se vlastně jedná, došlo v roce 1894 k založení společnosti k odchytu jezerního netvora. Mezi zakládajícími členy byly doslova všechny významné osobnosti kraje. Samozřejmostí byl i osobní zájem milovníka vědy, švédského krále Oskara II, který se o případ velice zajímal a poskytl finanční příspěvek společnosti. Ostatně členové švédské královské rodiny jsou svoji štědrostí a slušností proslulí.

Tato společnost po svém založení okamžitě začala pracovat na svém plánu odchytit jezerní příšeru. V létě 1894 vystavěla dlouhou hráz s dřevěnou chatou ve které pracoval najatý norský harpunář. Jeho úkolem bylo nalákat příšeru k otvoru nad kterým seděl. Používal návnady, elektrické světlo a za temných nocí očekával pohyb tvora kolem otvoru. Obrovská past byla umístěna a propojena s barely pod přístavní hrází. Konstrukce byla navržena tak aby zvukově varovala harpunáře před příšerou. Přistavené plavidlo obsahovalo kompletní lovecký arzenál a pravidelně podnikalo plavby po celém jezeře. V zimním období též byly vyříznuty v ledu jezera díry u kterých harpunář hlídkoval. Všechny v té době používané zajímavé předměty vyrobené speciálně pro odchyt příšery leží jako důkaz v muzeu města Jamtli a jsou přístupny veřejnosti.

Přes všechny pokusy nebylo zvíře chyceno a tak byl v roce 1900 společností tento projekt ukončen.

Zdroj:  http://www.volny.cz/rojar/cryptozoologie/