.

-Záhadné medúzy

Lví hřívaObrazek

James Sweeney zaznamenal ve své knize Sea Monsters velice zajímavý případ jež se odehrál v lednu 1973. Mořské plavidlo Kuranda vážící 1483 tun (a že to už je pořádná váha!!!), při plavbě z Austrálie na ostrovy Fidži narazilo na velice bouřlivé vlny. Během manévrování mezi nimi se přední část lodi ponořila do vody a zdálo se, že narazila na něco pod hladinou. Když se příď lodi opět vznořila, byla posádka zděšena pohledem na obrovskou medúzu, vážící nejméně dvacet tun, jež pokrývala celou příďovou nástavbu lodi. Tato monstrózně vypadající oživlá skvrna do které loď nepochybně narazila, začala svými neobvykle dlouhými chapadly mlátit do paluby. Pohled na tvora připomínal hlavu odporné příšery zbavené těla, s nespočetnými hady plnými jedu místo vlasů které šlehaly do všech stran.

Bohužel jeden člen posádky se dostal do kontaktu s chapadlem. Ostatní členové ho stáhli na palubu, ale chapadla mu tak vážně popálila tělo, že dle očitých svědků vypadal jako opařený. Váha příšery hrozila poslat loď ke dne. Jak uvedl kapitán Kurandy - Smith byla paluba pokryta více než půlmetrovou vrstvou slizu z chapadel, z nichž některá dle odhadu byla až šedesát metrů dlouhá. Posádka začala bojovat o přežití ale její úsilí bylo marné. Námořník který se dostal do styku s tvorem umírá. Kapitán lodi vysílá signál SOS na který reaguje námořní záchraný remorkér Hercul vzdálený 450 mil. Po příjezdu nakonec neuvěřitelnou situaci vyřeší pomocí vysokotlakého rozprašování páry. Pára je zaměřena přímo na příšeru a ta nakonec loď opouští spláchnuta do moře…

Po návratu Kurandy do Sydney byly odborně analyzovány vzorky rosolovitého slizu z této medúzy. Exemplář, ze kterého pocházely, byl předběžně identifikován jako Lví hříva (Cyanea capillata). Její rozměry jsou vskutku monstrózní - průměr zvonu až 2,5 metru a chapadla delší než plejtvák obrovský - až 61 metrů. Tato medúsa je kromně své velikost i značně jedovatá.

Obří medúza z Bermud

V listopadu 1969 narazili při potápění Richard Winer a Pat Boatwright čtrnáct mil od pobřeží Bermud na téměř kruhový, obří objekt pulsující pod nimi v hloubce třiceti až pětačtyřiceti metrů. Objekt byl obrovského vzrůstu a měl tmavě purpurovou barvu s růžovým okrajem.

Jeho velikost byla odhadnuta od patnácti do třiceti metrů v průměru klobouku. Potápěči zpozorovali, že se příšera k nim začíná zvolna přibližovat a přimělo je to, aby sami vystoupali co největší rychlostí nahoru. Jejich pronásledovatel se zastavil, a potom začal klesat do hlubin. Mnoho kryptozoologů uvádí ve svých knihách případ jež se odehrál v osmdesátých letech minulého století nedaleko Bordeaux ve Francii. Tento kontroverzní případ obří medúzy která údajně pozřela dvě děti a ženu místního rybáře Henrihi Baisella vzrušil celou Francii.

Baisell uvedl zprávu o medúze velikosti auta, která zhltla jeho rodinu, než zmizela z dohledu. Nezabránila však jeho zatčení místní policií pro vraždu. Přes vyšetření na detektoru lži, Baisellovi nebyla vražda prokázána a odmítl svou verzi změnit. V případě Vašeho zájmu o tento případ je uveden v Fortean Times (podzim 1990).

Doposud jsme se věnovali klasickým typům medúz tak jak je známe z knih, kreseb či televize. Měli pouze obrovské rozměry či větší dávku jedu. Ale existují záznamy o tvoru jež zřejmě spadá zařazením mezi medúzy, ale jeho výskyt ve velkých hlubinách změnil jeho vzhled a přizpůsobil funkce jeho základních orgánů.

Velice pozoruhodné setkání s tímto tvorem, neznámým představitelem specifického hlubokomořského druhu, popsal potápěč během testování nového skafandru pro hlubiné potápění v roce 1953. Pozorování se událo v jižním Pacifiku. Potápěč sledoval žraloka a odpočíval na kraji průrvy vedoucí do mnohem větších hloubek, když v tom se z průrvy vynořila obrovská, matně hnědá, beztvará masa, pomalu pulsující a v hlavních rysech plochá, se střapatými okraji. Přestože tato obluda postrádala oči nebo jiné na první pohled zjistitelné smyslové orgány, nějak rozeznala přítomnost žraloka. Plavala přímo k němu, dokud se ho její horní část nedotkla. Žralok se křečovitě zachvěl a aniž by se zmohl na jakýkoliv odpor, byl vtažen do odpudivého těla obludy. Ta se ihned vrátila do průrvy a zanechala vyděšeného potápěče, kterému zřejmě žralok zachránil život, o samotě.

V minulosti byla upředňostňována jako možná identita tohoto tvora hlubokomořská chobotnice, ale myslím že ve skutečnosti je mnohem pravděpodobnějším kandidátem na popisovaného predátora hlubiná medúza. Začněme tím, že všechny chobotnice mají chapadla, ale mnoho medúz nikoliv.
Všechny medúzy jsou vyzbrojeny žahavými buňkami a jak možná nevíte, některé i na povrchu těla, nejen na chapadlech. Tak by se dalo vysvětlit bezmocné chování žraloka. Medúzy mají primitivní smyslové struktury vnímající pohyby vody. Proto tento tvor byl bez zraku schopen identifikovat přítomnost žraloka. Možná že též potápěče zachránilo krytí skafandrem jež izolovalo jeho tělesnou teplotu, takže byl smyslům medúzy nezachytitelný. Dalším vysvětlením by mohlo být to, že potápěč při zpozorování žraloka znehybněl a smyslové orgány medúzy jej nedokázali zaznamenat.

Takže vážení čtenáři, pokud při svých plavbách v jižních mořích narazíte na velké medúzy, raději je nechte na pokoji. Jistě není zbabělostí jít si dát na palubu drink a nevystavovat se zbytečnému nebezpečí.
Vždyť teď již víte, že je pošetilé odmítnout možnost, že v rozlehlých oceánech naší planety se vyskytují medúzy nápadně větší než ty které věda zatím mohla zaznamenat. Většina z nich se může pohybovat ve velkých hloubkách, kam lidská noha doposud nevztoupila, ale též migrovat světovými oceány. Medúzy jsou pravděpodobně nejnebezpečnější tvorové mořských hlubin. I nejhorlivější kryptozoologové připouští ve svých knihách fakt, že příliš netouží po pohledu z očí do očí.
Hide z Chile

V chilských legendách existuje bizardní mořská příšera nazývaná "hide". Svým tvarem připomíná kravskou kůži rozprostřenou na zemi, s nesčetnýma očima po obvodu těla a čtyřmi obrovskými oky uprostřed. Živí se tím, že vyplave nad hladinu a zhltne jakákoliv zvířata či lidi, kteří tam plavou. Popis se absolutně nezmiňuje o chapadlech. Přesto se mnoho odborníků domnívá že se jedná o chobotnici. Ovšem chobotnice mají pouze jeden pár očí, nikoliv celou řadu po obvodu těla a dva další hlavní páry.
Naproti tomu má mnoho medúz obvodové smyslové orgány zvané rhopalia, které obsahují jednoduché skvrny ve tvaru oka citlivé na světlo. Navíc je zde jedna zarážející skutečnost, že ačkoliv žádná medúza nemá opravdové oči, některé jako třeba běžně se vyskytující měsíční medúza Aurelia aurita, mají čtyři orgány zdánlivě podobné oku, viditelné uprostřed „klobouku“ (jsou to části jejích střev známé jako žaludeční váčky). Medúza je daleko jasnějším aspirantem na vysvětlení chilské legendy než uváděná chobotnice.

Obrazek

Obrazek