.

-Samo zapálenie človeka

Obrazek Spontánní samovznícení člověka zkratkou SHC (z anglického Spontaneous Human Combustion) je označení pro jev, podle které údajně lidské tělo začne náhle bez zjevné příčiny hořet. Tělo zasažené osoby se podle údajných svědků má z velké části zpopelnit, ale hoření se přitom nerozšiřuje do okolí, takže šaty oběti zůstávají mnohdy nespáleny. Bylo předloženo několik teorií o příčinách tohoto jevu, žádná však nebyla uznána za definitivní, především proto, že se je nepodařilo experimentálně prokázat.

Podle analýz skeptiků pocházejí spekulace o SHC často od policistů a hasičů, kteří byli překvapeni spálenými mrtvolami nalezenými vedle málo poškozeného nábytku.

Přestože lidské tělo může za určitých okolností hořet, představa o samovznícení živého člověka odporuje fyzikálním a chemickým zákonům.

Historie SHC

den z prvních zaznamenaných případů údajného samovznícení člověka se stal 26. června roku 1613 ve městě Christchurch v anglickém hrabství Dorset. Za bouře tam během spánku vzplanul tesař John Hitchen a jeho dítě, manželka byla pouze popálena, ale příhodu přežila. Zprávy o tomto fenoménu sesbíral Jonas Dupont v Dissertatio inauguralis de Incendiis Corporis Humani Spontaneis, Lugduni Batavorum (Lyon) 1763). Ve veřejnosti o tomto jevu kolují historky dodnes.

Je známo, že se tímto jevem poměrně podrobně zabýval i spisovatel Charles Dickens, který ve svém románu „Ponurý dům (Bleak House)“ nechal takto zahynout postavu jménem Crook. Sám prý předtím prostudoval přibližně 30 případů SHC, aby vylíčil událost co nejvěrohodněji. Přesto však byl za knihu silně kritizován jako šiřitel bludů a pověr.

Poměrně dobře je údajně dokumentován případ Grace Potteové z Iswiche z 9. dubna 1774. Šedesátiletá žena odešla během noci do pokoje v přízemí vykouřit si dýmku. Ráno ji nalezla její dcera prakticky totálně zpopelněnou s hlavou v krbu (v němž prý v době incidentu nehořel oheň). Zbytky těla stále ještě žhnuly, krb byl nasáklý tukem, ale dětské oblečení ležící opodál bylo nedotčeno. Soudní vyšetřování skončilo závěrem, že žena byla těžká alkoholička a příčinou shoření bylo velké množství předtím zkonzumovaného alkoholu. Nezávisle vyslechnutí svědci však alkoholizmus paní Potteové nepotvrdili.

Z poměrně nedávné doby je případ člověka, který údajně vzplanul před svědkem pod širým nebem. Stalo se to 25. května roku 1989 v Maďarsku, kdy řidič auta vystoupil, aby vykonal malou potřebu. Jeho manželka, která zůstala sedět v autě pak vyprávěla, že se kolem muže objevila modrá aura a on se skácel k zemi. Lékař, který se shodou okolností dostavil brzy poté konstatoval, že muž je mrtev, jedna z jeho hýždí nese známky silného elektrického výboje a vnitřní orgány jsou zuhelnatělé.

Byly zaznamenány i velmi řídké případy, kdy oběti SHC přežily, protože se jim podařilo oheň uhasit. Z výpovědí vyplývá, že tito lidé pociťovali velkou bolest a popáleniny na jejich těle se nijak nelišily od běžných úrazů ohněm.

Pozorované projevy

Do dnešní doby bylo nahlášeno minimálně 300 případů SHC. Poměrně často se podle příznivců existence jevu stává, že se policie nebo hasiči nechtějí podobnými případy příliš zajímat a snaží se je vysvětlit za každou cenu přirozeným způsobem. Často si prý ani příbuzní obětí nepřejí zbytečnou medializaci případu a snaží se jej ututlat.

Souborně lze o fakta o zaznamenaných případech shrnou do několika bodů:
Oběti SHC jsou jak muži tak ženy přibližně ve stejném poměru.
Z hlediska věku rozhodně převažují starší lidé, často osamělí důchodci, ale již z výše uvedených příkladů je zřejmé, že SHC může postihnout i osoby mladé a zcela výjimečně děti.
Jako častý společný rys obětí SHC je uváděn jejich poměrně špatný psychický stav, deprese a některých případech přímo touha po smrti. Poměrně častá je závislost oběti na alkoholu, která ale často doprovází právě depresi.
K většině zaznamenaných případů došlo uvnitř obytných budov, ale i v tomto případě existují výjimky, kdy k události došlo pod širým nebem.Obrazek

ObrazekObrazekObrazek