.

-Na dvoch miestach

Italský padre Pio byl opravdu výjimečný člověk. Francesco Forgione, později otec Pio, proslul hlavně jako člověk se stigmaty – ten, kdo trpí Kristovými ranami. Nebylo to ale zdaleka vše, čím tento člověk proslul. Na svém kontě měl spoustu zázračných vyléčení, ale také schopnost vyskytovat se na několika místech zároveň. Záhadnou schopností, zvanou také bilokace, se ovšem může pochlubit nejeden jedinec.

VLASTNÍ STÍN

Doslovnou záhadou bilokace, neboli schopností být na několika místech zároveň, proslula v polovině 19. století učitelka Emilia Sagéeová. Mladá a krásná učitelka francouzštiny začala v r. 1845 působit ve škole v Neuwelcke. Pracovitá žena, s níž byl spokojen nejen učitelský sbor, ale i ředitel školy, však málem zapříčinila krach místního zařízení zcela zvláštním a nečekaným způsobem.

     Vše začalo úplně nevinně. Naprosto určitě právě vyučovala, když ale kdosi další tvrdil, že to není možné, protože ji viděl na schodech, v jídelně, nebo třeba v zahradě. Nejprve se zdálo, že oblíbenou učitelku chce někdo záměrně poškodit. Jenže záhy po těchto „pomluvách“ došlo ke zcela šokující události. Emilia cosi vysvětlovala své třídě a začala psát na tabuli. Náhle se ale vedle mladé ženy objevila další, tatáž. Chovala se naprosto stejně, jako její originál. Událost potvrdily všechny žákyně. Nebylo to ovšem naposled, kdy se „stín“ slečny Sagéeové objevil. Ba právě naopak. Začal ji doslova pronásledovat. Byl skoro vždy tam, kde byla i Emilie. Dvojnice se zprvu chovala zcela synchronizovaně, přesně jako její originál. Ale pak jíž dělala pohyby úplně jiné. Ba co víc, odcházela i na jiná místa. Ze zajímavého úkazu se stal náhle strašák, který děsil nejen žačky, ale i personál. Dívky odcházely ze školy a hrozil velký skandál, kterému bylo potřeba předejít. Ač nerad, musel ředitel školy mladou učitelku propustit.
GOETHEŮV PŘÍTEL

     Slavný básník a dramatik Johan Wolfgang von Goethe měl, kromě svého nadání, i zcela zvláštní, parapsychologické schopnosti. Ve své autobiografii sepsal i několik zcela zajímavých událostí. Mezi nimi i příběh se svým přítelem.

     Za mladým Goethem se jednou rozjel do Wiemaru jeho dlouholetý přítel Frederick. Byl deštivý a nevlídný den, když přítel dorazil do Goetheova bytu, který byl ale prázdný. Mladý básník byl právě v tu chvíli na procházce městem se svým dalším kamarádem. Promočený Frederick se tedy převlékl do županu a čekal. Brzy na to usnul. V tu dobu jej ale Goethe potkal na silnici. Běžel k němu a vyptával se, co dělá ve Weimaru a proč je na ulici tak divně oblečen. Jeho společník ale nikoho neviděl. Goethe v domnění, že vidí přelud, na vše za chvíli zapomněl a vrátil se domů. Tam nalezl Fredericka oblečeného právě tak, jak ho spatřil na ulici. Zvláštní ale bylo i následné Frederickovo vyprávění. Zdál se mu sen, jak jde Goethemu naproti, jak jej na ulici opravdu potkal a vyptával se ho právě tak, jak se vyptával ve skutečnosti i Goethe.

     Nebyla to ale jediná zajímavá básníkova zkušenost. Jednou dokonce potkal i svého vlastního dvojníka. A o svém nadání tvrdil, že to není dar od Boha, ale že mu kdosi našeptává zvláštní rytmické děje.
VYSNĚNÝ DŮM

     Mladá rodina žijící v pronájmu na předměstí Londýna, dlouho toužila mít vlastní dům přímo ve městě. Thorelovi se po několika měsících ke svému cíli i dopracovali. V době, kdy se rozhodli, že začnou svůj záměr měnit ve skutečnost, začala mít Sophie Thorelová zvláštní sen, který se neustále vracel. Vždy se nacházela v krásném domě, který byl přesně podle jejích představ. Procházela jednotlivé pokoje a představovala si, že patří jí a její rodině. Po nějaké době se rozhodla, že vše poví svému muži. Ten ji ale odbyl tím, že sen se jí vrací jen proto, že po vlastním domě tak moc touží. Sophie to brala jako celkem uspokojivou odpověď.

     V říjnu r. 1968 ale nastal den D. Thorelovi si šli se svou realitní makléřkou prohlédnout dva domy, určené k prodeji. Při vstupu do prvního ale Sophie zajásala. Spatřila prostě svůj „vysněný“ dům, a to doslova a do písmene. Majitelka si Sophii chvíli nedůvěřivě prohlížela a pak prohlásila: „Vás já znám. Asi dvakrát jsem vás tu spatřila, jak se zde procházíte. Domnívala jsem se, že zde straší!“ Sophie pak paní povyprávěla svůj opakující se sen. Nestačil se divit ani pan Thorel. Mladá žena měla jednoduše dávno vybráno. A to vše navzdory tomu, že zmíněný dům viděla na vlastní oči úplně poprvé.
PŘÍPRAVA NA SMRT

     Případy, kdy někdo spatří svého dvojníka, jsou někdy označovány jako krizová zjevení. Je to proto, že záhy poté následuje smrt. Přestože záznamy o podobných zjeveních před smrtí jsou velmi vzácné, je to připisováno hlavně tomu, že nešťastník již prostě nestihne sdělit své vidění nikomu jinému.

     Své o tom věděla třeba Kateřina Veliká, která svou dvojnici krátce před smrtí také spatřila. A nejen ona, na zjevení ji upozornilo služebnictvo. Právě odpočívala ve svém pokoji, když ji vyděšené služebné upozornily na to, že její dvojnice sedí na trůnu. Šla se do trůnního sálu s nimi tedy podívat a spatřila sama sebe tváří v tvář. Krátce na to opravdu zemřela.

     Záhada přesunu svého druhého já patří dosud k neobjasněným případům. Že se ale jedná jen o předzvěst smrti, je málo pravděpodobné. Pokud je to ale pravda, jednou svého dvojníka spatříme všichni.