.

-Figúry s povrazov

Obyvatelé Gilbertových ostrovů v jihovýchodní Mikronésii tvrdí, že figury z provázků jsou staré jako svět. V křesťanských zemích je už známo jen několik figur z dětské hry zvané přebírání. Pro různé národy je však vázání uzlů dodnes ještě zcela vážnou činností, doprovázenou prastarými zaříkáváními. Magie provázků je zčásti spojena s kulty duchů a s mýtickými vyprávěními. U Eskymáků, indiánů Severní, Střední i Jižní Ameriky, v celé Africe, v rozlehlé Oceánii, u praobyvatelů Austrálie, ve východní Asii včetně Japonska, zde se na váží figury z provázků už jen k ukrácení dlouhé chvíle a jako dětská hra. Často však domorodci, když dávají vzniknout z uzavřeného uzlu figuře mezi prsty rukou, pronášejí stále ještě prastaré zaříkávací formule.
Dnes je známo odhadem tři a půl tisíce různých figur z celého světa. Jejich význam se v různých krajinách mění, stejně jako technika jejich zhotovování. Jen materiál je dnes více či méně jednotný: jednoduchá vázací nit, jejíž konce se vzájemně spojí, nebo do smyčky svařená šňůrka. Dříve zhotovovaly přírodní národy smyčky ze zvířecích šlach, střev, upředených a spletených rostlinných vláken anebo dokonce z dlouhých pramenů lidských vlasů.



Eskymáci věří, že duch figur je životu nebezpečný
Na některých místech figury doprovázejí nejen čarovná zaříkávání, ale jsou spojeny s kulty duchů. Eskymáci na Aljašce věří v ducha figur z provázků a bojí se ho, protože je životu nebezpečný. Když se někdo věnuje hře s nitěmi příliš dlouho nebo v čase, kdy je to zakázáno (to se liší podle kmenů: v létě nebo v zimě, ve dne nebo v noci), může pak před stanem či domem slyšet praskavý zvuk, zatímco uvnitř světlo lamp pomalu potemní. Zasvěcenci vědí, o co jde: duch provázkových figur žije. Vytrhl své suché útroby z prastarého těla a nyní sám napíná za pomoci suchého střeva figury z provázků. Proto je slyšet šustění, jako když praská pergamen.
Tento duch napřed sesílá páry mlhy a potom se zjeví sám v podobě velice starého muže a své oběti ochrne a zahubí. Tento způsob usmrcení připomíná pavouky zmocňující se kořisti.

Otec provázkových figur Na Ubwebwe
Podle legendy indiánů kmene Navaho na severozápadě Spojených států vynalezl figury z provázků kdysi dávno národ pavoučích lidí, kteří je pak naučili člověka. Řada kmenů je pokládá za dar bohů. Například obyvatelé Gilbertových ostrovů jsou dokonce přesvědčeni, že tyto figury jsou stejně staré jako svět sám a jsou známy dodnes.
Na Ubwebwe je otcem provázkových figur. Vytvořil je na začátku světa a trvá na tom, aby každý, kdo po smrti vstoupí do onoho světa, ovládal určité základní figury. Když zemře některý Gilbertových ostrovů, přistoupí k loži zemřelého v ceremonii zvané „tabe-atu“ (to je narovnávání hlavy zemřelého) a v magickém rituálu tam vytvoří pět provázkových figur. Tak připraví zesnulého na jeho cestu na onen svět. Jeho duše totiž krátce po smrti procestuje celou řadu atolů a ostrovů, až dorazí na ostrov Makin. Tam se obrátí k západu a spěchá do země předků, Neineaby a Bouru. Cestou potká Nei Karamakunu, ženu s ptačím zobákem, která ho klove do tetování – nebo není-li tetován do očí. Později potká duch mrtvého Na Ubwebweho, který před ním provede celou řadu provázkových figur. Duch je musí po něm zopakovat. Jen když se mu to bez chyby podaří, smí projít, jinak se chytí a zůstane viset spoutaný.

Význam figur z provázků v milostné magii
Značný sociomagický význam mají provázkové figury dodnes u kmene Yirkalla i u dalších praobyvatel Austrálie. Komplikovaný mravní kodex stanoví. Kdy se muž smí dotknout smyčky provázků nějaké ženy a naopak jaké to bude mít následky a vyznání od prostého flirtu a skrytých námluv až po očarování a milostnou magii. Když pošle některý muž z kmene Yirkalla smyčku z provázků a milostnou píseň nějaké ženě ve vzdáleném táboře, ta bude muset uposlechnout s tím spojeného kouzla a při nejbližší příležitosti přijít za ním.
Zvlášť nenápadně a často pro postiženého nepostřehnutelně pracuje čaroděj s provázky u australského kmene Wadaman v Arnhemské zemi. Když roztoužená dívka udělá u táborového ohně v táboře figuru z provázků, může její stín proniknout přes nohy do mužského těla. Ale i muž může magií pro sebe získat ženu a tak v ní vzbudit sexuální touhu po sobě.
Ten kdo nezná hluboké mýtické souvislosti by tento druh namlouvání mohl nazvat „pentličky“. Pro mnoho přírodních národů je i dnes tato magie nehodná zlehčování, tajemná a vysvětlitelná jen pro zasvěcené, zároveň však účinná a mocná.
(zdroj: Velké záhady našeho světa - F.R. Paturi)